Meliorační a zpevňující dřeviny jako problém doby (aneb trochu kritiky neuškodí)

MZD jsou podle autorů článku A. Žourové a J. Konupka v LP IX/09 v současnosti nejen zanedbávaným tématem, ale jejich zavádění je podle mne i hluboce pod geneticko­ ekologickou úrovní jejich významu. A právě k tomu chci říci několik poznámek.

Trvale udržitelné LH se týká i lesních dřevin. Bohužel nemáme bukobřízu ani smrkojeřáb či podobné přírodě cizí nesmysly, aby jim bylo lhostejné jak se rozmnožují a jak se s nimi zachází. Většinou se to koná špatně. Zejména klimaxové dřeviny totiž musí mít trvale zachovalé základní druhové vlastnosti, bez nichž, marná sláva, trvale udržitelné hospodařeni v lesích prostě nemůže být opravdu „trvalé“. Podmínkou je využívání pracovních postupů zásadně se neodchylujících od přírodních procesů. A ty se skoro u všech klimaxových dřevin odchylují – tím, že ignorují zákonitosti sukcese. To je velká chyba, která způsobila, že naše lesy sotva mají schopnost trvalé udržitelnosti obhospodařování. Příkladem toho je smrk. Jeho opakovanou výsadbou na holinách se z mnoha populací stala pionýrská dřevina. To má příčinu v genotypovém posunu, v potlačení klimaxových a zmnožení pionýrských genotypů v populacích. Takový smrk pak brzy ztrácí vitalitu a počáteční ekologickou stabilitu pionýrského druhu, více podléhá chorobám, škůdcům a větru, až nakonec mnoho smrčin hyne katastrofickým rozpadem.

Podle autorů je zavádění MZD do porostů "závislé na názoru, zkušenosti a rozhodnutí lesního hospodáře". Mám za to, že názory a rozhodování lesního hospodáře mohou vznikat jen z poznatků ze školy a z praktických zkušeností. O málo účinném vlivu školy na názory lesníků vím převážně „z druhé ruky“, ale trochu i z pozorování práce některých mladých inženýrů v praxi. Proč se znalosti ze školy neprojevují třeba v tom, že by se jedle a buk už nevysazovaly na paseky, že zmlazení všech cílových dřevin by se už neodkacovalo, sotva povyroste „po kolena či po pás“, že bychom už neviděli holoseče i v čistých bučinách, bukové mlaziny proředěné prořezávkami na 2x2m jako u smrku, že snahy o převody na výběrný les by nebyly popelkou atd. Ostatně sama Lesnická práce některými fotografiemi předvádí chybné pěstební postupy, např. LP IX/09 na str. 598 nahoře ukazuje příliš časné úplné odclonění smrko­ jedlového podrostu, které pro jedli nemůže výhledově dopadnout dobře. Praxi chybí asi to, čím se bohatě vyznačuje např. německé lesnictví: pro provoz se pilně vydávají tzv. „Richtlinie“ (návody, zásady) na kdejakou pěstební činnost.

S nesouhlasem čtu poslední odstavec článku autorů, že „zásadní nedostatky, vyplývající ze způsobu hospodaření na lesním majetku, které by měly přímý dopad na životní prostředí v lesích a vedly k uložení sankce… jsou zjišťovány jen sporadicky…“ Skutečně mne překvapuje, že výše uvedené pěstebně­ ekologické chyby v péči o lesy pracovníci ČIŽP nepovažují za zásadní nedostatky, když takovými objektivně jsou. Takže malé náročnosti ČIŽP kladu částečně za vinu, že provoz chybuje dál. A že oba diskreditují legislativní zásadu trvale udržitelného hospodaření v lesích.

Ing. Milan Košulič st., Město Albrechtice, září 2009