Meliorační a zpevňující dřeviny jako problém doby (aneb trochu kritiky neuškodí)

MZD jsou podle autorů článku A. Žourové a J. Konupka v LP IX/09 v současnosti nejen zanedbávaným tématem, ale jejich zavádění je podle mne i hluboce pod geneticko­ ekologickou úrovní jejich významu. A právě k tomu chci říci několik poznámek.

Trvale udržitelné LH se týká i lesních dřevin. Bohužel nemáme bukobřízu ani smrkojeřáb či podobné přírodě cizí nesmysly, aby jim bylo lhostejné jak se rozmnožují a jak se s nimi zachází. Většinou se to koná špatně. Zejména klimaxové dřeviny totiž musí mít trvale zachovalé základní druhové vlastnosti, bez nichž, marná sláva, trvale udržitelné hospodařeni v lesích prostě nemůže být opravdu „trvalé“. Podmínkou je využívání pracovních postupů zásadně se neodchylujících od přírodních procesů. A ty se skoro u všech klimaxových dřevin odchylují – tím, že ignorují zákonitosti sukcese. To je velká chyba, která způsobila, že naše lesy sotva mají schopnost trvalé udržitelnosti obhospodařování. Příkladem toho je smrk. Jeho opakovanou výsadbou na holinách se z mnoha populací stala pionýrská dřevina. To má příčinu v genotypovém posunu, v potlačení klimaxových a zmnožení pionýrských genotypů v populacích. Takový smrk pak brzy ztrácí vitalitu a počáteční ekologickou stabilitu pionýrského druhu, více podléhá chorobám, škůdcům a větru, až nakonec mnoho smrčin hyne katastrofickým rozpadem.

Podle autorů je zavádění MZD do porostů "závislé na názoru, zkušenosti a rozhodnutí lesního hospodáře". Mám za to, že názory a rozhodování lesního hospodáře mohou vznikat jen z poznatků ze školy a z praktických zkušeností. O málo účinném vlivu školy na názory lesníků vím převážně „z druhé ruky“, ale trochu i z pozorování práce některých mladých inženýrů v praxi. Proč se znalosti ze školy neprojevují třeba v tom, že by se jedle a buk už nevysazovaly na paseky, že zmlazení všech cílových dřevin by se už neodkacovalo, sotva povyroste „po kolena či po pás“, že bychom už neviděli holoseče i v čistých bučinách, bukové mlaziny proředěné prořezávkami na 2x2m jako u smrku, že snahy o převody na výběrný les by nebyly popelkou atd. Ostatně sama Lesnická práce některými fotografiemi předvádí chybné pěstební postupy, např. LP IX/09 na str. 598 nahoře ukazuje příliš časné úplné odclonění smrko­ jedlového podrostu, které pro jedli nemůže výhledově dopadnout dobře. Praxi chybí asi to, čím se bohatě vyznačuje např. německé lesnictví: pro provoz se pilně vydávají tzv. „Richtlinie“ (návody, zásady) na kdejakou pěstební činnost.

S nesouhlasem čtu poslední odstavec článku autorů, že „zásadní nedostatky, vyplývající ze způsobu hospodaření na lesním majetku, které by měly přímý dopad na životní prostředí v lesích a vedly k uložení sankce… jsou zjišťovány jen sporadicky…“ Skutečně mne překvapuje, že výše uvedené pěstebně­ ekologické chyby v péči o lesy pracovníci ČIŽP nepovažují za zásadní nedostatky, když takovými objektivně jsou. Takže malé náročnosti ČIŽP kladu částečně za vinu, že provoz chybuje dál. A že oba diskreditují legislativní zásadu trvale udržitelného hospodaření v lesích.

Ing. Milan Košulič st., Město Albrechtice, září 2009

Komentáře

RE

Myslím, že máte pravdu. Skutečně současná lesnická praxe názorně ukazuje netrpělivost ( nebo neznalost ? ) některých lesnických hospodářů. Příkladů typu: "Támhleto zmlazení, podívejte, jak se trápí v tom stínu, jak roste pomalu, má teprve metr výšky, odkácejte porost na ním, odcloníme to, ať má sluníčko..." najdeme řadu.
Samozřejmě, že nelze vše paušalizovat. Opačné příklady se najdou také.
Dle mého názoru problém je v současném zakořeněném způsobu lesnického hospodaření. A to je věc, která se nedá změnit během několika málo let. Celá desetiletí hospodařily generace lesníků podle způsobu "smýtit, zalesnit, smýtit, zelesnit...." Vše bylo a dosud je přesně nastaveno a spočítáno - dřevinná skladba, způsob hospodaření, doba obmýtí atd.
Změnit tento zažitý a léta vštěpovaný způsob hospodaření ze dne na den nelze. Znamenalo by to téměř popřít dosavadní způsob lesnického hospodaření. A to z ekonomických důvodů není zkrátka možné. Třeba u zmiňované jedle a buku by to znamenalo při přírodě blízkému či přírodnímu způsobu hospodaření, že mýtní doba by se pohybovala asi minimálně nad 150 lety, nejspíš ještě více ( za předpokladu, že bychom buk a jedli "drželi" ve stínu alespoň 50 let - což není myslím ani moc ani málo ).
Ekonomický dopad takového způsobu hospodaření by byl zřejmě z dnešního pohledu, kdy je vše ve společnosti měřeno pouze penězi, neúnosný.
Tím nezavrhuji přírodě blízké způsoby hospodaření, jen jsem chtěl naznačit, že v podmínkách dnešní doby je to téma na rozsáhlou odbornou diskuzi. A jak jsem zmínil v úvodu, nelze vše jednoduše paušalizovat, neboť krása lesnictví spočívá mimo jiné i v pestrosti a rozmanitosti.

PBL a obmýtí

Zdravím, hovořit při přechodu na "přírodě blízké hospodaření" o prodloužení doby obmýtí je nepochopení principů přírodě blízkého pěstění lesů. Při přechodu na takovýto způsob hospodaření ztrácí "obmýtí" jako hospodářsko úpravnická veličina svůj smysl a pracuje se s přírůstem, individuální zralostí stromu apod. Proto nemusíte mít žádné obavy z ekonomické újmy, ba právě naopak... (viz. odkaz od p. Košuliče) M. Tuma

ekonomika PBL

Dík za názor.
Pokud Vám dobře rozumím, tak považujete ekonomiku za problém, který zpomaluje přechod na PBL. Podle mě je to jinak. Hospodáři na mnohých nestátních majetcích v Německu a jinde v Evropě (sem tam i u nás) přijali myšlenky PBL právě kvůli tomu, že jim šetří peníze. Tady už není moc o čem diskutovat, je třeba si najít informace a začít věci měnit. "Vědět, moci, chtít", už nevím, kdo to vymyslel, ale je to geniální. Na http://www.hnutiduha.cz/publikace/ekonomicka_analyza_lesy.pdf je studie, která vysvětluje ekonomické výhody PBL.

Zdraví
Milan Košulič

zvěř

Velký problém pro PBL jsou velké stavy spárkaté zvěře . V 90 letech, kdy jsem studoval v Písku, byly v módě exkurze do Rakouska. Jednu takovou ná líčil náš proesor pěstování. První reakcí českých lesníků na zmlazení bylo: Co zvěř? Mnoho MZD zvěří velmi chutná. Na to zazněla jednoznačná odpověď: Co uvidím, to zastřelím. Při naší lidové myslivosti, do které nemohou zvláště menší vlastníci mluvit, může ekonomika PBL bý nejistá.

Zvěř

Ano, zvěř je asi největší problém. Ale tam, kde převažuje srnčí, resp. druhy s malým migračním areálem, může vlastník nebo správce i na malém celku dosáhnout rychle vyváženého stavu zvěře. Problém spíš je, že malí vlastníci často nemají vůbec zájem zvěř řešit, nejsou na své půdě existenčně závislí, větším vlastníkům stačí k radosti dotace, a tak ty výjimky, co zvěř řešit chtějí, mohou jen bezmocně zuřit.
Obecně vzato, téměř vždy se vyplatí využívat přirozené procesy, pokud se nabízejí. Vždy bude levnější oplocení s případnou přípravou půdy pro přirozenou obnovu než umělá sadba, kterou musím stejně oplotit.

Creative Commons License
Přírodě blízké lesnictví, jejímž autorem je Milan Košulič, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česká republika.
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.prirozenelesy.cz

Běží na Drupalu, open-source redakčním systému