Poslední komentáře

Host a příznivec jedle bělokoré. Přečetl jsem si Vaši knihu Cesta k přírodě blízkému hospodářskému lesu, kde jsem se dočetl mnoho zajímavých informací, a to nejen o jedli. Jako malý kluk jsem trávil prázdniny s rodiči na chalupě blízko Bouzova. Tu a tam se vyskytuje jedle bělokorá ještě dnes, nicméně za posledních 25 let ustupuje a příčina? Rozhodně to není jejím prahistorickým stářím, nebo jak v některých publikacích píší o hynutí jedle a jejím ústupu bez bližšího vysvětlení. Ale vše zapříčinil člověk, svojím chováním a jednáním a hlavně tím, že za vším vidí jen peníze. Tak je tomu i na Bouzovsku, a není to jen jedno polesí. Tam, kde pomalu začínají růst malé několik let jedličky, okamžitě jsou zkousány a to zvěří, která je přemnožená tak, že když jdu po lese na houby, není chvíle, abych nespatřil srny, muflony, občas i jelena a k tomu i prase, kterých tu opravdu začíná přibývat, a myslivci se jen vozí auty a za svých 25 let jsem viděl pěšky myslivce jen jednou a to, ještě vypadalo, že jde do divadla na nějaké představení.Úsměvné. Už se ani nedivím, že je tu zvěř přemnožená. Asi bychom měli zase vysadit mědvedy a další predátory, protože myslivci jsou k ničemu./ a jak to tak vidím ze zpráv, střílí se myslivci mezi sebou/. Další podstatnou skupinou jsou ti, kteří se mají starat o stromy, respektive o les. Myslím, že doba ještě nedozrála k tomu, aby všichni pověření pracovníci na polesích pochopili, jak o les pečovat, bohužel, a nebo je jich velmi málo. A zase z vlastní zkušenosti, jedle se kácí v době, kdy ještě šišky jsou na stromě nevypadané a pak leží ladem na stelivu v lese, a nebo je těžká mechanizační jednostka přejede, aniž by se o to někdo staral. Tak jednoduše přicházíme o jedle, a nikoliv jejím hynutím. Další příklad, proč se nechává výstavek jedle, když skoro ve všech učebnicích, skriptech, metodikách, příručkách se píše, že nemá ráda suché prostředí, ale ráda, když má patu přistíněnou?, po několik letech je jen vidět, že pozvolna takováto jedle fakt hyne, a zase, zato může člověk, neumí naslouchat přírodě. A mnoho dalších negativních zásahů do lesů, kde se ještě vyskytuje tu a tam jedle. Tak takto ty jedle opravdu brzy nebudou. Nejlépe se opravdu jedlím daří v lesích, kde si člověk občas tu a tam vybere strom na pokácení, ale takto v moderní době tomu tak není, hlavně tam, kde ještě stále funguje holosečné hospodářství. A zase zasadíme smrky. Kalamita nekalamita.

Rád bych se dozvěděl, zda máte zkušenosti s barvou semen jedlí bělokoré, s kterými jste se setkal? bohužel zatím jsem takovou publikaci nenašel, ani ve vědecké knihovně v Olomouci.

Děkuji

můj email zdenekpknr@seznam.cz

Děkuji kolegům za výše uvedené příspěvky. Mohu doplnit jen málo: Buk obecně potřebuje ke kvalitnímu vývoji vyšší počáteční hustotu a buď pečlivou a nákladnou výchovu (na holině nebo po rychlém uvolnění) nebo napodobení přirozených podmínek pro autoredukci, což jsou převážně malé hloučky až skupinky velikostí odpovídající velké koruně starého buku, jak se to děje v bukových pralesích. Tedy nanejvýš malé kotlíky na výšku stromu a nejlépe ještě clonné. Buk má schopnost rychle vyplňovat větvemi prázdný prostor, takže po neopatrném uvolnění okrajů kotlíků žene větve do boku a vznikají pověstné spádné okraje, které se musí zase řešit, jak jinak než výchovou. V těch málo bukových pralesích, které jsem viděl, mě ale vždycky překvapovalo poměrně řídké zmlazení a v rozporu s tím mnoho kvalitních kmenů ve střední vrstvě.
Sám jsem viděl dlouho neuvolněné BK kotlíky jen na Hetlíně (Kutnohorsko), kde před a těsně po válce zahajoval převody Kratochvíl a po několika desetiletích byly buky v těchto většinou clonných a nerozšiřovaných kotlících velmi kvalitní. Jinak je možné nalézat příklady v nahodile vzniklých skupinkách a hloučcích BK, které se neuvolňovaly, protože to nejspíš nezapadalo do "systému obnovy". A z vyprávění vím o kvalitních bukových selských výběrně obhospodařovaných lesích v Julbachu v Rakousku.
Milan Košulič

Myslím, že podstatné je, jaká má být budoucí role buku v konkrétních porostech. Ta mimo jiné záleží i na stanovištních podmínkách, či cílovém procentu zastoupení. Pokud jeho role bude především coby MZD, pak nutně nemusí být kvalitativní nároky tolik přísné. Dokonce lze konstatovat, že stromy hluboko zavětvené, s nízko položeným těžištěm, jsou stabilnější a jsou zdrojem většího množství opadu. Mají i lepší plodnost.
Tam, kde se buku daří, je téměř jisté, že v další generaci bude mít jeho přirozená obnova dominantní tendence, pokud bude plodit.
Doporučoval bych prozkoumat chování buku v obdobných podmínkách dané přírodní lesní oblasti. Není vyloučeno, že někteří z blízkých kolegů lesníků mají bukové kotlíky různého stáří, velikostí i následné péče ve svých revírech a třeba se rádi podělí o zkušenosti.
Z našich lesů mám odkoukáno, že i řidší přirozená obnova se pod přiměřenou clonou mateřského porostu může vyvíjet celkem kultivovaně (přímý růst s jemnými větvemi, bez výrazné tendence k obrůstání). Pokud dojde následně k zapojení korun těchto jedinců, třeba až ve věku 20 let, stále je šance na dobrou kvalitu kmenů. Jsem proto spíše příznivcem clonných kotlíků a jejich neuvolňování, pokud k němu nejsou jiné důvody. Velmi kladný vliv na kvalitu buku má příměs břízy (či jiných pionýrů), které buk předrostou a coby pomocné dřeviny jej výrazně kultivují. Bezhlavou likvidaci těchto dřevin z bukových kultur považuji za velkou chybu. Podobně působí i příměs modřínu, navíc s mimořádným produkčním efektem.
Jan Duda

Kotlíky do 0,15 ha mají průměr blížící se 50 metrům, a je to slušná ploška na to, aby tam kvalitních buků zůstalo dost. Zatím u nás musíme vycházet ze situace, kdy v lese věkových tříd mýtní těžba rámcově nastává až po osmdesátém roce věku. Při průměrném obmýtí cca 100-110 let ve smrku to znamená, že dost často po třiceti letech buky expandují do uvolněného prostoru a utlačují okolní výsadby nebo zmlazení (a to neuvažuji o uvolňování kotlíků již v těchto třiceti letech).
Kotlíky nebo prvky obdobné velikosti se snažíme zakládat co nejdříve, zejména využít k tomu mezer v mladších psk po nahodilých těžbách. V psk nad osmdesát let zakládáme kotlíky ještě menší (počítám s tím, že do obnovy v následující generaci dojde jen několik kvalitních jedinců vybraných postupně výchovou z původního kotlíku, nekvalitní jedince - tj. vč. okrajových - chápu jako výchovný porost pro ty cílové). Sousednímu obnovovanému porostu se snažím prodloužit obnovní dobu co to jde, a v sousedství kotlíku jej předržovat bez ohledu na stav přirozené obnovy (ona tam obvykle stejně je a těch několik zralých stromů v horní úrovni v kombinaci s vyšším přísunem světla a vláhy ji na uzdě neudrží). Výsledkem by v našich podmínkách (4.-6. lvs, zatím sm7, bo2, ostatní1) měl být porost přirozeně obnovené převažující dřeviny s příměsí pár desítek kvalitních buků, obvykle si v těchto pestrých světelně vhkostních poměrech své místo najde i jedle a v pokročilých fázích obnovy i bříza. Nutno podotknout, že se hodně snažíme o postupný přechod k tvarům lesa umožňujícím nepasečné hospodaření a buk s jedlí jsou celkem v posledních letech na postupu a obnovují se sice bodově, ale stále víc, takže (při zachování dosavadního vývoje) se druhová skladba lesa víc bude měnit výchovou, než obnovou.
S tvarem plášťových buků moc udělat nejde, na stanovištích, kde není buk vyloženě v optimu, se do nich snaží vrůst jiná dřevina. Patřím spíš do skupiny "nerozšiřovačů", i když občas to vyžaduje jisté přemáhání :-). Na druhou stranu - palivo je na ekonomickém vzestupu, přírůst okrajových buků mi přijde zajímavý, a cena bukové kulatiny za moc nestojí... Má oblíbená otázka k zamyšlení na závěr: Koho by tu před dvaceti lety napadlo kvalitní smrkovou kulatinu řezat na nesmyslně malá prkénka a ta pak zase lepit dohromady? Jaká bude asi technologie zpracování tvarově nekvalitního buku za sto let? Zdraví Milan H.

Jaké máte prosím vás zkušenosti s tvorbou kvality buku u malých kotlíků do 0,15 ha? Je to přeci jen dost malá plocha a tak podíl krajových stromů je velký a krajové stromy kvalitu přeci jen vytvářejí velice špatně. 3 mylé kotlíky jsou lepší pro PBLH ale pro vypěstování kvality to moc dobré asi není. Jak se prosím vás díváte na problematiku malokotlíkové pěstování buku x kvalita dřevní hmoty?? Děkuji za odpověď
Ondřej S.

Ano, zvěř je asi největší problém. Ale tam, kde převažuje srnčí, resp. druhy s malým migračním areálem, může vlastník nebo správce i na malém celku dosáhnout rychle vyváženého stavu zvěře. Problém spíš je, že malí vlastníci často nemají vůbec zájem zvěř řešit, nejsou na své půdě existenčně závislí, větším vlastníkům stačí k radosti dotace, a tak ty výjimky, co zvěř řešit chtějí, mohou jen bezmocně zuřit.
Obecně vzato, téměř vždy se vyplatí využívat přirozené procesy, pokud se nabízejí. Vždy bude levnější oplocení s případnou přípravou půdy pro přirozenou obnovu než umělá sadba, kterou musím stejně oplotit.

Velký problém pro PBL jsou velké stavy spárkaté zvěře . V 90 letech, kdy jsem studoval v Písku, byly v módě exkurze do Rakouska. Jednu takovou ná líčil náš proesor pěstování. První reakcí českých lesníků na zmlazení bylo: Co zvěř? Mnoho MZD zvěří velmi chutná. Na to zazněla jednoznačná odpověď: Co uvidím, to zastřelím. Při naší lidové myslivosti, do které nemohou zvláště menší vlastníci mluvit, může ekonomika PBL bý nejistá.

Dobrý den, pane Kychte,
pokud byste chtěl, mohu pomoci radou, pokud samozřejmě budu vědět. Jsem z Trutnova a lesnictví je již nějaký pátek mým oborem včetně přírodě blízkého lesnictví. Nabízím kontakt: vjansa@krnap.cz.
S pozdravem Václav Jansa

Pane Kychote, prosím, pošlete mi kontakt na moji adresu, kterou najdete v sekci Kontakty, nebo mi zavolejte. Rád bych Vám odpověděl mimo veřejnou diskusi. Ve vašem okolí mám známého kolegu, který Vám dobře poradí.
Zdraví
Milan Košulič

Divím se, že za více jak půldruhého roku nikdo nevyužil možnosti k diskusi ke knize – tak se trochu stydím, že bych měl začínat diskusi zrovna já, jako laik, když se jedná o odbornou literaturu v oblasti, ve které nejsem náležitě vzdělán.

Jsem "hloupý" majitel malého (8 ha) lesa v podkrkonoší , ke všemu ještě pražák. Zdědil jsem ho v 70-tých letech po dědovi, antikomunistovi, zaplatili jsme daně, ale uživatelem byl "socialistický stát". Teprve novela zákona o půdě na začátku 90-tých let mi konečně umožnila začít hospodařit ve vlastním lese. V prvotním nadšení jsem se těšil, jak to "komunistům konečně ukážu" – ale po více jak dvaceti letech se cítím stále bezradně. Ti tzv. "odborní lesní hospodáři", se kterými jsem se měl v uplynulých dvaceti letech o všem radit, neznali nic jiného, než koukat do tabulek a podle nich sázet a kosit lány smrkových monokultur. Těžko nalézt někoho, komu by zůstal alespoň kousek "selského rozumu".

A tak bloumám těch 20 let po vlastním lese, vím, že bych s ním měl "něco" dělat – a než něco udělat blbě, tak raději nedělám skoro nic a jen tiše doufám, že "příroda si s tím nějak poradí" – a snažím se nějak odpozorovat, jak si s tím radí – trochu jinak, než mi doposud radili všichni ostatní lidé.

A tak jsem zajásal, že konečně vyšla kniha od někoho, kdo má trošku jiný názor, než který jsem dosud od svých "odborných hosporářů" slyšel. Koupil jsem si ji – shodou okolností – zrovna na Velký pátek. Ale prokousat se skrz ní, tou lesnickou hantýrkou, která je mi cizí, těmi všelijakými sečemi – to není lehké. A tak jsem dlouho váhal, jestli se vůbec odvážit vstoupit do téhle odborné diskuse.

Jsem rád, že zároveň s knihou Vašeho pana otce jsem si koupil v Academii (máte na Webu chybu, není to Václavské nám. 2, ale 34) i útlou knížku pana Waltera Ammona "Výběrný princip v lesním hospodářství". Ta se mi – i jako laikovi – daleko lépe četla. Ale v obou knihách tuším, že v nich je něco, k čemu těch 20 let jen velmi pomalu docházím svým vlastním mudrováním. Je to malý les, jaký před sto lety sázeli sedláci pro vlastní potřebu – a tak se na to snažím nějak přijít "selským rozumem".

Toto je dost malý prostor na nějakou sáhodelší diskusi. Rád bych se s někým bavil i o svém vlastním lese, kdo by mi mohl poradit, jak v takovém konkrétním případě aplikovat výsledký výzkumu Vašeho pana otce. Proto jsem se rozhodnul založit o něm stránku na Wikiverzitě Uživatel:Kychot/drvoštěp.

Rovněž o diskutované knize Vašeho pana otce jsem tam založil stránku Milan Košulič st.: Cesta k přírodě blízkému hospodářskému lesu, kam si v budoucnu chci dělat i výpisky z té knihy, abych se v tom trochu orientoval – pokud ám to nevadí.

Tak snad pro začátek diskuse to už stačí, příště se snad už dostaneme ke konkrétnějším věcem. Zdravím Vás ze svého lesa – z notebooku, připojeného na autobaterii a anténou na Internet.

Chudák manželka, mezitím sází buky na místech, kde předtím řádil kůrovec v těch našich zděděných smrkových monokulturách. Myslel jsem, že v té knize najdu nějaké konkrétní rady, kam a jak to sázet – možná tam ty rady někde schované jsou, ale to bych musel nejdřív nastudovat všechny ty lesní "hospodářské soubory" a nevím co ještě. Chápu, že pro to také lesníci studují pět let vysokou školu, aby se té hantýrce naučili.

Trochu mi pořád chybí nějaká knížka pro nás, lesnicky nestudované, abychom ty své lesy mohli pěstovat trochu jinak, než se u nás dělalo v minulých sto letech. Zatím to ale vypadá tak, že se jedná spíš o diskuse a dohady mezi špičkovými odborníky, kteří se pořádně ani nedohodnou sami mezi sebou, jak by se ty lesy vlastně měly dál pěstovat a hlavně, jak to zařídit, když stále žijeme mezi stejnověkými monokulturami.

Dostal jsem otázku, zda neznám lesníky hospodařící s borovicí v dlouhodobém zástinu na přirozených borových stanovištích (CHS 13). Jelikož neznám, ptám se zde. Tuším, že by se něco dalo najít v Městských lesích Hradce Králové a hlavně na třeboňsku kolem státní hranice. Tam jsem viděl v bývalém hraničním pásmu borovici v téměř výběrné struktuře smíchanou se SM, JD, MD, DB...

Informace o demonstračním objektu Smolnícka Osada najdete na stránkách Pro Silva Slovakia. Milan Košulič

Smolník na Slovensku. Lasník v dôchodku Alcnauer

Pro zájemce o starší knihy (nejen) o lesnictví je možné použít výborný nástroj http://books.google.com Velký objem knih je již zpracovaný a uložený na Internetu. Příklad: zadejte http://books.google.com a do pole hledat knihu například: Der patriotische Forstmann a zobrazí se kniha v plném znění z roku 1805. Přímý link zde: http://books.google.com/books?id=KYU7AAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#... P.S. Pravda, nevím, jestli je to o lesnictví, ale v překladu to vycházelo jako vlastenecký lesník.

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám na odkaz na Lesnickou práci z roku 2001/4 a za článek Smrk jako pomocná dřevina http://lesprace.silvarium.cz/content/view/1280/87/ . Samozřejmě velice děkuji i za tento článek a za článek Zalesňování holin jinak http://prirozenelesy.cz/node/28, v tomto odborném serveru, velice mne to inspirovalo. Pročtením těchto tří článků jsem získal, dá se říci, ucelený obraz, jak postupovat a co nejrychleji dostat jedle, buk a další cenné listnáče pod přípravné dřeviny. Plánujeme zalesnit dlouhodobě neobhospodařovanou zemědělskou půdu, v současné době pastvinu. Jedná se o pozemek velikosti přibližně 1,071225 ha, ve svahu se západním sklonem, projektovaná délka oplocenky 414 metrů. PLO 16, Českomoravská vrchovina, nadmořská výška 575-605 metrů nad mořem.

Dále do monokulturního smrkového lesa (stáří 45 let), poškozeného kůrovcem začlením ony Vámi zmiňované (v článku SMRK JAKO POMOCNÁ DŘEVINA) MZD podsadby, nejprve využitím smrkového náletu z blízkého okolí a poté vnesu i sem jedli a buk, i když o buku se v článku zmiňujete, že moc neprospíval v zástinu. Vzniknou zde i kotlíky pro dorost, protože kůrovec jaksi řádil a je potřeba kulatinu vyřezat, než na jaro brouk vylétne.

Poté, až přidané smrky povyrostou, začlením i sazenice stinného tisu, pěstovaného již několik let generativně. Negativním zjištěním u tisu bylo, že na tuto dřevinu nelze použít repelentní přípravek Aversol. Terminál 6 leté sazenice tisu byl po aplikaci Aversolu "dočista spálen" i když ostatní kleny, lípy, jedle a buky v okolí, aplikované ve stejné době stejným způsobem, zdárně odrůstají. Proto chci prosím doporučit chránit tis pouze mechanickými oplůtky či jedlovníky a případného použití chemie se u tisu vyvarovat. Nevím, jak jsou na tom jiné repelenty, ale na tis je již nebudu zkoušet. Snad někdo přidá svoji zkušenost.
Děkuji, Karel Kuběna

Poslednímu odstavci vůbec nerozumím. Pojem eutrofizace ničemu neslouží. Jde ovlivnit? No jasně, třeba když vyklopíte valník hnoje do rybníka, tak ho eutrofizujete.
Nejsem chemik, ale nárůst koncentarace oxidu dusíku souvisí s nárůstem automobilové dopravy, dále s hnojením polí atd.
Informace z osobního jednání jsou k ničemu. Je třeba je publikovat. Pokud to někdo nechce udělat, je to vždy pochybné a podezřelé. Nikdo mlčet nemusí.
Jen k těm diskusím na silvariu, nedávno jsem to tam trochu provětral, součástí toho byly různé skryté věci, kterými jsem si ty lidi trošku prověřil. Nechali se nachytat, víc než jsem doufal. Nyní už tam přispívat nemusím.

"Je to o osobním jednání s lidmi". Tatové informace jsou k ničemu.

V tomhle se neshodneme, Petře Filippove. Pro mě jsou osobní jednání s lidmi maximálně důležitá, navedou člověka na jádro pudla. V tý školce v Nové Peci provádí měření už mnoho let nezávislá rakouská firma. Lesáci odtamtud asi o tom nemohou mnoho mluvit. Asi ze stejných důvodů, kvůli kterým musejjí "mlčet" i lesáci z Národního parku Šumava. Já po tom pátrat nebudu, nejsem chemik. Eutrofizace Lipna je patrná už mnoho let. Možná 10 let????
To jen odhaduju podle koupání, řas a sinic.
Ale v posledních letech je stále vyšší a vyšší. O tom už jsou také nějaká měření. Možná by na to mohl odpovědět Výzkumný ústav vodohospodářský.

Ing. Košulič tu má dobré odkazy a zajímavé články, tak kvůli nim sem občas chodím. A je to dobrý web, vážím si i toho, že nejsou mazány "nactiutrhačské" příspěvky.

Ještě by bylo dobré zamyslet se, k čemu slouží pojem eutrofizace. Je to jen ekologický strašák či zaklínadlo? Nebo jde o něco, co lze antropogenně ovlivnit? Pokud ano, jak?

Jitka Marková

"Je to o osobním jednání s lidmi". Tatové informace jsou k ničemu. Abychom se o tom mohli hodnověrně bavit, tak je třeba to publikovat. Že se změní odtokové i jiné poměry po uschnutí stromového patra smrčiny je jasné. Je ale i jasné, že různé eroze, hrozby povodní atd. jsou některými lidmi úmyslně zveličovány, a to ze 2. důvodů, jednak dnes to je jako (dost špatný) argument proti tzv. nezasahovačům, nebo jinde je to zas kvůli prosazování některých věcí, které se někomu hodí (příkladem třeba výsadba kleče v Jeseníkách).
Je taky jasné, že eutrofizace a nárůst dusíku v přírodě je projevem poslední doby. A to nejen na Šumavě ale v celé střední Evropě. Šumava je ještě relativně oligotrofní krajina. Je tedy potřeba mít v ruce důkaz, že nárůst dusíku na jisté loklaitě je způsoben uschnutím smrčin někde jinde. Doporovodný důkaz je třeba měření odtokových poměrů na nějakém potoku v závislosti na srážkách, které třeba dopadnou v oblasti toho suchého lesa. Dobrá by byla řada měření třeba od roku 1970 dodnes, kdy by bylo srovnání, jak to bylo předtím a potom.
Petr Filippov

Odkaz není. Je to o osobním jednání s lidmi, kteří mají na starosti školku v Nové Peci. Ti Vám řeknou více. Podobné informace má i Ing. Vicena.
Je logické, že odplavování živin, dusíkatých látek, minerálů - je u jakkoli poškozeného lesa vyšší, než u lesa, který je schopen je zadržovat. Je jasné, že vyšší odtoky z těchto oblastí musejí vést nejen k vyššímu odplavování , alei i k četnějším povodním. Eurotofizace vod z vodních zdrojů sbírajícíh vodu ze suchých lesů Plešného jezera a suchých lesů či holin kolem Schwarzenebrského kanálu - je i logicky nezpochybnitelná.

A představte si, že v takto eutrofizovaných vodách se má dařit například perlorodce. Ačkoli je to parazit. nenalézá zde ani pstruha potočného , na němž parazituje. Vysvětlení mají rybáři. Určitě to najdete na netu. Ale tady jsou příčiny zase poněkud jiné.
Jitka Marková

Ono dusíku je čím dál více a není to jen na Šumavě. Eroze v suchém lese, horské smrčině je podobná jako eroze na louce v téže oblasti. Paní doktorka navíc neuvádí, jestli je nějak dokázáno, zda třeba více dusíku v Lipně souvisí se suchým lesem někde ve vrcholových oblastech Šumavy. Největší eroze probíhá tam, kde je povrch půdy narušen, což se děje například cestami, taháním klád atd. Je to sice na dlouhé povídání, ale krize smrčin tady už pár desítek je, má více příčin. Na Šumavu dorazila později než do jiných pohoří. Lesnickými zásahy se dá jen zbrzdit, roztáhnout do desítek let, ale ve výsledku je to horší než ta kratší krize. V jiných pohořích, jako třeba Krkonoše, měli lesníci volnou ruku. Tak si to může každý porovnat. S jedním rozdílem, a to tím, že na Šumavě chybí extrémní smrčiny při hranici lesa, které ačkoliv dostávají nejvíce zabrat (i od imisí), tak jsou nejodolnější. Je dobré se zamyslet proč.
Jinak nějaké fotky, z nichž některé jste už asi viděli jsou zde: http://pedrof.rajce.idnes.cz/
Petr Filippov

Každý už ví, jak moc nemáte ráda duháče, nemusíte tím zaplevelovat i tento web, prosím.
Eutrofizace povrchových vod je problém všude. Samozřejmě že při odvozu dřeva se odváží i živiny, což má v bilanci živin v ekosystému význam a může to ovlivnit eutrofizaci odtékající vody. Na druhou stranu mrtvé trouchnivějící dřevo odtok zpomaluje. Jak se v uvedené studii vypořádali např. s porovnáním vlivu atmosférické depozice a ponechání mrtvých stromů na místě, na to jsem zvědav. Nestačí jenom změřit, že eutrofizace se zvyšuje. Jen tu studii nemohu nikde najít. Pošlete prosím odkaz.
Košulič

Už jsem dlouho na těchto stránkách nebyla, necítím se býti odborníkem, ale nemyslím si, že holina je nějak diametrálně odlišná od plantáží souší. I lesáci říkají, že rozpad - činí ze suchého lesa po 15 letech obvyklou holinu.
K erozi. Mohla by Vás zajímat studie lesáků z Nové Pece, kteří napájejí školku v Nové peci vodou ze Schwarzenberského kanálu, jenž jak víte, sbíra vodu z území kolem Plešného jezera. Jak jistě také víte, tady se nezasahovali a Vaši přátelé se tu za peníze Rakušáků věšeli na tehdy ještě chundelaté smrčky na Trojmezné. A co se neděje: tu náhle najednou stoupá koncentrace dusíkatých sloučenin v napájecím jezírku. Měřeno nezávislou rakouskou laboratoří!!!!!!!
Stoupá už teď. Jak tomu bude za rok a několik let, až eroze na území souší bude ještě výraznější?????
Kupodivu - je zaznamenávána i rostoucí eutrofizace vody Lipenského jezera!!!!! Tam se také vlévají toky s postižených oblastí. Chcete snad tvrdit, že erose v bezzásahových zónách neprobíhá?????Ale probíhá, pane inženýre.
A plantáže souší jsou jen přechodným stadiem k pasekám a holinám, které v nadmořské výšce nad 1000 metrů - samovolným vývojem se zalesní - ani možná ne - za několikset let. Všichni lesáci asi studovali na jiné fakultě než Vy, pane inženýre. Ale to, co říkají je velmi logické a podporují to měření, která jsou dosažitelná i pro Vás, pokud o ně budete mít zájem.
Ale chápu, že Hnutí Duha, stejně jako světoví environmentalisté takový zájem nemají, neboť pravda bolí, a to i finančně.
S pozdravem
MUDr.Jitka Marková

Zdravím, hovořit při přechodu na "přírodě blízké hospodaření" o prodloužení doby obmýtí je nepochopení principů přírodě blízkého pěstění lesů. Při přechodu na takovýto způsob hospodaření ztrácí "obmýtí" jako hospodářsko úpravnická veličina svůj smysl a pracuje se s přírůstem, individuální zralostí stromu apod. Proto nemusíte mít žádné obavy z ekonomické újmy, ba právě naopak... (viz. odkaz od p. Košuliče) M. Tuma

Dík za názor.
Pokud Vám dobře rozumím, tak považujete ekonomiku za problém, který zpomaluje přechod na PBL. Podle mě je to jinak. Hospodáři na mnohých nestátních majetcích v Německu a jinde v Evropě (sem tam i u nás) přijali myšlenky PBL právě kvůli tomu, že jim šetří peníze. Tady už není moc o čem diskutovat, je třeba si najít informace a začít věci měnit. "Vědět, moci, chtít", už nevím, kdo to vymyslel, ale je to geniální. Na http://www.hnutiduha.cz/publikace/ekonomicka_analyza_lesy.pdf je studie, která vysvětluje ekonomické výhody PBL.

Zdraví
Milan Košulič

Myslím, že máte pravdu. Skutečně současná lesnická praxe názorně ukazuje netrpělivost ( nebo neznalost ? ) některých lesnických hospodářů. Příkladů typu: "Támhleto zmlazení, podívejte, jak se trápí v tom stínu, jak roste pomalu, má teprve metr výšky, odkácejte porost na ním, odcloníme to, ať má sluníčko..." najdeme řadu.
Samozřejmě, že nelze vše paušalizovat. Opačné příklady se najdou také.
Dle mého názoru problém je v současném zakořeněném způsobu lesnického hospodaření. A to je věc, která se nedá změnit během několika málo let. Celá desetiletí hospodařily generace lesníků podle způsobu "smýtit, zalesnit, smýtit, zelesnit...." Vše bylo a dosud je přesně nastaveno a spočítáno - dřevinná skladba, způsob hospodaření, doba obmýtí atd.
Změnit tento zažitý a léta vštěpovaný způsob hospodaření ze dne na den nelze. Znamenalo by to téměř popřít dosavadní způsob lesnického hospodaření. A to z ekonomických důvodů není zkrátka možné. Třeba u zmiňované jedle a buku by to znamenalo při přírodě blízkému či přírodnímu způsobu hospodaření, že mýtní doba by se pohybovala asi minimálně nad 150 lety, nejspíš ještě více ( za předpokladu, že bychom buk a jedli "drželi" ve stínu alespoň 50 let - což není myslím ani moc ani málo ).
Ekonomický dopad takového způsobu hospodaření by byl zřejmě z dnešního pohledu, kdy je vše ve společnosti měřeno pouze penězi, neúnosný.
Tím nezavrhuji přírodě blízké způsoby hospodaření, jen jsem chtěl naznačit, že v podmínkách dnešní doby je to téma na rozsáhlou odbornou diskuzi. A jak jsem zmínil v úvodu, nelze vše jednoduše paušalizovat, neboť krása lesnictví spočívá mimo jiné i v pestrosti a rozmanitosti.