Přírodě blízké lesnictví

Po 2. sv. válce a ještě v 50. letech byly velkým problémem těžko zalesnitelné kalamitní holiny, nedostatek pracovních sil i sadebního materiálu. Pracovníci VÚLH v Opočně tenkrát věnovali mnoho pozornosti také použití přípravných dřevin na kalamitních holinách. Nabízím tři články Vladimíra Zakopala, naskenované ze starých ročníků LP. Informace jsou to natolik zajímavé, že mi snad prominete skenování z počmáraných originálů...

Na rozdíl od článku téhož autora z dřívější doby, kde se zamýšlí nad variantou odkladu zalesňování a ponechávání nezalesněných ploch holin velikosti do cca 0,01 ha, který mne, přiznávám, trochu vyděsil (protože jsem hodně přesvědčen o zneužitelnosti ve stávajících podmínkách lesního provozu a myslím tak plně postačuje ustanovení § 2 odst. 4), 5) Vyhl. č. 139/2004 Sb.), s tímto článkem bezvýhradně souhlasím, se svým komentářem. Nedílnou součástí každého hospodářství, tedy i přírodě blízkého lesního hospodářství, jsou provozní podmínky.

Na konferenci České botanické společnosti Diverzita, dynamika a management lesní vegetace v Praze 29. - 30. 11. 2008 zazněla přednáška Josefa Fanty České lesnictví v evropských souvislostech. Se svolením autora ji nabízím v plném znění ke stažení.

MZD jsou podle autorů článku A. Žourové a J. Konupka v LP IX/09 v současnosti nejen zanedbávaným tématem, ale jejich zavádění je podle mne i hluboce pod geneticko­ ekologickou úrovní jejich významu. A právě k tomu chci říci několik poznámek.

Různověkost lesa s věkovými rozdíly aspoň 20 – 30 let je snad nejdůležitějším předpokladem jeho odolnosti, a to typu resilience (s pružností jako guma). Resilience je vyšší u mladších stromů a jejich skupin a s rostoucím věkem klesá. Věkové rozdíly v porostu musí být takové, aby se významně zvýšila prostorová členitost, výšková a tloušťková diferenciace stromů. Zdaleka tedy nestačí zajistit minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin. Mladé skupiny stromů jednak dokáží rychleji vyrovnávat případné disturbance (prolomení zápoje), jednak lépe odolávají větru než staré porostní části.

V tomto článku se zabývám zalesňovacími detaily jen jako příklady jeho hlavního obsahu, jímž jsou rámcová koncepční opatření při zalesňování holin. Tou základní koncepční myšlenkou je pěstební podřízenost geneticko­‑ekologickým základům zakládání smíšeného lesa napodobováním sukcese. To nejdůležitější, čím by měl lesní hospodář v tomto smyslu obohatit zalesňovací projekt pro každou holinu v hospodářském lese, je:

Disturbance (narušení) je pojem, kterým v ekologii společenstev označujeme událost, která odstraní organismy, spontánně nebo uměle, a vytváří tak prostor pro kolonizaci jedinci stejného nebo jiného druhu. Narušení pak se změněným prostředím vyvolává na nový ekosystém jednak nepříznivé, jednak příznivé vlivy, takže se projevuje i evolučně. Podle mého názoru je nutné stále vysvětlovat, co se děje jak v lesích přírodě bližších, tak přírodních, a porovnávat jejich stav a procesy s lesy hospodářskými.

Největším břemenem lesů střední Evropy jsou nesporně následky vichřic. V pasečných lesích dosahují kalamitní těžby desítky procent celkové těžby, kdežto v lesích výběrných řádově méně. Zdá se, že lesníci to dosud málo berou na vědomí, ačkoliv to je dnes třeba mnoha švýcarským vlastníkům lesa zcela jasné a výběrně hospodaří. Přitom jde o jedinečnou, snad vůbec nejlepší prevenci škod větrem. Proč se to u nás tak přehlíží a vůči výběrnému lesu je tolik chladu? Nemohu proto nepřipomenout přednosti, jimiž výběrný les (dále jen VL) vyniká mimo jiné i v ochraně proti vichřicím.

Zprávy o zalesňování holin bukem čtu často. Dokonce v tak renomovaných odborných časopisech jako je Lesnická práce a Lesu zdar. Vždy jsou bez odmítavého komentáře vydavatele. Ekologického lesníka z toho mrazí v zádech. Zdaleka nejde o malichernou věc, specialitu věčně rebelujících lesníků, sentimentalistů hledících bláznivě „daleko dopředu“. Ale nepředbíhejme.

Dnes každému vzdělanému lesníkovi netřeba vysvětlovat podstatu sukcese. Většina však o ní ví jen teoreticky, ačkoliv kolem jejích viditelných projevů chodíme v lesích denně. Nevzpomínám si, že bych kdy v naší literatuře četl o vědeckém šetření o sukcesi v ČR, kromě práce autorů PRACH - PYŠEK (1998) /1/. Proto jsem s potěšením uvítal zprávu z kolokvia o zkušenostech se zalesňováním kalamitních holin po vichřicích „Vivian“ a „Wiebke“ (1990) v SRN, a mezi tím i informaci o vědeckém šetření o sukcesi /2/, aby mohla být využita na kalamitních holinách po vichřici „Lothar“ z 26.12. 1999.