články

V poslední době jsem často svědkem diskusí o údajné škodlivosti přípravných dřevin, zejména břízy, pro růst a vývoj "cílových" podsázených nebo nalétnutých dřevin včetně jedle. Následující články s tématem přípravných dřevin souvisejí, ač se to podle názvu nezdá.
Bezačinský, Hubert: Problém odumierania jedle na Slovensku z pestovateľského hľadiska

Nadlesnictwo Wisla sousedí na severovýchodě s naší LS Jablunkov. Podobně jako Jablunkovsko jsou i sousední oblasti Polska (a Slovenska) specifické rozpadem smrkových porostů. Ve Wisle se do řešení situace pustili skutečně velkoryse. Příkladem výrazně odlišných opatření ve srovnání s naším přístupem je masová podsadba jedlí a bukem (ročně kolem 600 tis.ks podsázených jedlí), kladný přístup k veškerým pionýrským dřevinám, prakticky vyloučení umělých holosečí, ale také snížení obmýtí u smrčin na 80 let. V porostech dosud rozpadem nezasažených hospodaří podrostním až výběrným způsobem.

Jan Duda mi připomněl článek, který je stále aktuální. Zdeněk Poleno: PŘÍRODĚ BLÍZKÉ LESNÍ HOSPODÁŘSTVÍ A SOUKROMÝ VLASTNÍK LESA.

Po 2. sv. válce a ještě v 50. letech byly velkým problémem těžko zalesnitelné kalamitní holiny, nedostatek pracovních sil i sadebního materiálu. Pracovníci VÚLH v Opočně tenkrát věnovali mnoho pozornosti také použití přípravných dřevin na kalamitních holinách. Nabízím tři články Vladimíra Zakopala, naskenované ze starých ročníků LP. Informace jsou to natolik zajímavé, že mi snad prominete skenování z počmáraných originálů...

Na rozdíl od článku téhož autora z dřívější doby, kde se zamýšlí nad variantou odkladu zalesňování a ponechávání nezalesněných ploch holin velikosti do cca 0,01 ha, který mne, přiznávám, trochu vyděsil (protože jsem hodně přesvědčen o zneužitelnosti ve stávajících podmínkách lesního provozu a myslím tak plně postačuje ustanovení § 2 odst. 4), 5) Vyhl. č. 139/2004 Sb.), s tímto článkem bezvýhradně souhlasím, se svým komentářem. Nedílnou součástí každého hospodářství, tedy i přírodě blízkého lesního hospodářství, jsou provozní podmínky.

MZD jsou podle autorů článku A. Žourové a J. Konupka v LP IX/09 v současnosti nejen zanedbávaným tématem, ale jejich zavádění je podle mne i hluboce pod geneticko­ ekologickou úrovní jejich významu. A právě k tomu chci říci několik poznámek.

Různověkost lesa s věkovými rozdíly aspoň 20 – 30 let je snad nejdůležitějším předpokladem jeho odolnosti, a to typu resilience (s pružností jako guma). Resilience je vyšší u mladších stromů a jejich skupin a s rostoucím věkem klesá. Věkové rozdíly v porostu musí být takové, aby se významně zvýšila prostorová členitost, výšková a tloušťková diferenciace stromů. Zdaleka tedy nestačí zajistit minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin. Mladé skupiny stromů jednak dokáží rychleji vyrovnávat případné disturbance (prolomení zápoje), jednak lépe odolávají větru než staré porostní části.

Disturbance (narušení) je pojem, kterým v ekologii společenstev označujeme událost, která odstraní organismy, spontánně nebo uměle, a vytváří tak prostor pro kolonizaci jedinci stejného nebo jiného druhu. Narušení pak se změněným prostředím vyvolává na nový ekosystém jednak nepříznivé, jednak příznivé vlivy, takže se projevuje i evolučně. Podle mého názoru je nutné stále vysvětlovat, co se děje jak v lesích přírodě bližších, tak přírodních, a porovnávat jejich stav a procesy s lesy hospodářskými.

Největším břemenem lesů střední Evropy jsou nesporně následky vichřic. V pasečných lesích dosahují kalamitní těžby desítky procent celkové těžby, kdežto v lesích výběrných řádově méně. Zdá se, že lesníci to dosud málo berou na vědomí, ačkoliv to je dnes třeba mnoha švýcarským vlastníkům lesa zcela jasné a výběrně hospodaří. Přitom jde o jedinečnou, snad vůbec nejlepší prevenci škod větrem. Proč se to u nás tak přehlíží a vůči výběrnému lesu je tolik chladu? Nemohu proto nepřipomenout přednosti, jimiž výběrný les (dále jen VL) vyniká mimo jiné i v ochraně proti vichřicím.

Zprávy o zalesňování holin bukem čtu často. Dokonce v tak renomovaných odborných časopisech jako je Lesnická práce a Lesu zdar. Vždy jsou bez odmítavého komentáře vydavatele. Ekologického lesníka z toho mrazí v zádech. Zdaleka nejde o malichernou věc, specialitu věčně rebelujících lesníků, sentimentalistů hledících bláznivě „daleko dopředu“. Ale nepředbíhejme.