Jak dospět k různověkosti v dnešních smrkových porostech

Různověkost lesa s věkovými rozdíly aspoň 20 – 30 let je snad nejdůležitějším předpokladem jeho odolnosti, a to typu resilience (s pružností jako guma). Resilience je vyšší u mladších stromů a jejich skupin a s rostoucím věkem klesá. Věkové rozdíly v porostu musí být takové, aby se významně zvýšila prostorová členitost, výšková a tloušťková diferenciace stromů. Zdaleka tedy nestačí zajistit minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin. Mladé skupiny stromů jednak dokáží rychleji vyrovnávat případné disturbance (prolomení zápoje), jednak lépe odolávají větru než staré porostní části. Přesto je různověkosti v našich lesích poskrovnu. Hodiny můžete procházet zvláště horskými a podhorskými lesy a nevidíte skoro nic než stejnověké smrkové porosty. Ty rostou vstříc novým kalamitám, pokud se v nich hospodaření výrazně nezmění. Mluvím‑li s některými lesníky o nutnosti mnohem více v nich hospodařit na různověkost, pokud možno dosažitelnou již v této generaci lesa, následuje mlčení bez námitek, ale i bez souhlasu. Přitom podle mne nejsme schopni skoro žádným jiným opatřením výrazně zvýšit odolnost proti vichřicím.

Jak je tomu dosud?

Dnes převládající praxe uvažovat o různověkosti ve stejnověkých porostech až na začátku porostní obnovy, ve věku 70 – 80 r., je málo efektivní. Tím spíše, když se zpravidla využívá kratší obnovní a zmlazovací doba. Často je porost zničen větrem nebo kůrovcem dříve než se obnova dokončí. A tak se vlastně všeobecně potichu připouští, že se jistá různověkost dosáhne až „někdy“ v budoucnosti. Návrh na účinnější řešení přechodu k výrazné různověkosti spočívá v raném zahájení přestavby porostů, tj. mnohem dříve než je dosud zvykem. Podle výkladu Lesního zákona (§ 33, odst. 4) může orgán SSL vlastníku lesa povolit těžbu v porostech mladších 80 let jako výjimku ze zákona. Důvodem k tomu může být mimo jiné i převod hospodářského tvaru lesa nebo formy hospodářského způsobu. Proto je možné, aby se lesnictví odpoutalo od dosud málo funkčního způsobu přestavby stejnověkých porostů, zahajovaného až v jejich mýtím věku nebo krátce před ním, a začalo s přestavbami smysluplněji, tj. dříve.

Jak to změnit?

K myšlence změny hospodaření ve stejnověkých porostech mně dala podnět nedávná projížďka nekonečnými porosty smrku v podhůří Hrubého Jeseníku po jedné z řady několika posledních vichřic. Znovu mne napadla různověkost jako hlavní zdroj odolnosti pralesů i výběrného lesa, pokud se ovšem nechceme smířit s tím, že tisíce hektarů dnešních mladých smrčin zůstanou až skoro do svého stáří stejnověké, a tedy opět většinou směřující ke kalamitnímu konci.

Nutno vyjít z pokusu pravděpodobně slibujícího úspěch: vypěstovat přijatelně různověké smíšené porosty se smrkem jako hlavní dřevinou z dnešních stejnověkých porostů již ve stávající generaci. Dosáhnout toho lze tehdy, když se s přestavbou začne co nejdříve, již v třetím věkovém stupni. Není to tak zcela pochybný úmysl, když na něj pohlédneme očima cíle. Přitom i cestu k němu je třeba považovat za cíl.

V daných souvislostech DANNECKER (1955) uvádí zajímavou informaci: v knížecím revíru Zeil v SRN byla přestavba od počátku spojována – neuvedeno kdy – s velkoplošnými podsadbami jedlí ve smrčinách ve věku 30-100 let, v poslední době dokonce v ještě mladších, nejlépe ve stadiu tyčoviny. To je i podle mého názoru relativně optimální řešení, aby stávající stejnověké porosty nebyly opět za několik desetiletí během pozdní a dlouhé přestavby zničeny vichřicí. Jde vlastně o staronové paradigma zacházení se stejnověkými smrčinami smysluplně navazující na někdejší návrat jedle tam v Německu, kde v dávné minulosti byla doma. Využívat toho i s jinými MZD je jen logické.

Přestavba v mladých smrčinách

Navržený postup spočívá v postupném skupinovitém vnášení MZD do silně proředěných kotlíků ve smrkových tyčkovinách až tyčovinách. Přitom se část smrkového porostu od počátku považuje v podstatě za „přípravný“ porost především s ochrannou funkcí pro vnášené MZD. Vyhledaná místa pro kotlíky se silně proředí na zakmenění 0,3 – 0,5. Bude‑li to ve stadiu tyčkoviny až tyčoviny, vytěží se část smrku na pahýly (asi 1 m) s ponechanými dolními zelenými i suchými větvemi, aby vytvořily aspoň částečné ochranné záštity pro přísadbu MZD, hlavně buku a jedle (viz článek LP 4/2001, s. 160 a foto). Po časném zahájení přestavby již v 3. věkovém stupni a několika úrovňových probírkách se s přestavbou pokračuje obnovními zásahy za každých dalších cca 20-30 let, do počátku doby obnovní celkem aspoň 3×. Jde tedy o proces přestavby dílčími obnovními kroky během jednoho obmýtí, tj. pohledem lidského věku v době stále dlouhé, nicméně s cílem dosažitelným nikoliv za stovky let, ale během jedné generace původního smrkového porostu.

Během této doby by se mělo dosáhnout jednak zastoupení nejméně celého podílu MZD s věkovými rozdíly 20-30 let, jednak základní texturní rozvrstvení porostu přibližně šesti až osmi, zčásti silně proředěnými, zčásti holosečnými kotlíky. Jejich celková plocha 30-40 % plochy porostu by přibližně odpovídala cílovému podílu MZD. S ohledem na potenciální možnost nového uzavření menších mezer v mladých porostech by kotlíky neměly být menší než pět arů. Pokud se nebudou dále rozšiřovat, dojde po jejich obvodu ke vzniku „vnitřních porostních plášťů“ se zachovanými zelenými větvemi okrajových smrků na větší části kmene, a tím s dlouho hlubokými korunami.

Porost jako celek se již tímto opatřením samotným značně zpevní. To lze dále podpořit správnou výchovou okrajů kotlíků, aby se okrajové stromy zachovaly co nejdéle hluboce zavětvené. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že každé zpoždění začátku přestavby o jeden až dva věkové stupně znamená i pokles věkových rozdílů a tím i pokles celkové stabilizační efektivnosti celého postupu.

Po založení většiny nebo všech kotlíků a jejich zalesnění MZD následuje pokus o přirozenou obnovu smrku asi na 50 % zbývající plochy, třeba při postupné výběrné těžbě mezi kotlíky nebo se zbytek plochy postupně dolesní opět smrkem nebo jinou dřevinou (bo, md, kl). To znamená, že vznikne porostní směs nejméně 3 dřevin s přiměřenými věkovými rozdíly již ve stávající generaci původně smrkového porostu. V době, kdy by jinak začala standardní obnova, již bude původně stejnověký porost nejen skupinovitě smíšený, ale také výrazně různověký, a tím podstatně odolnější vůči rozvrácení větrem.

Jak chránit takovou přestavbu proti zvěři, je jiná kapitola, kterou zde nezmiňuji.

Výnosová efektivnost raného zahájení přestavby

Samozřejmě vzniká otázka, jak se raná přestavba stejnověkých porostů projeví v produkci. Proto jsem počítal a pomocí výnosových tabulek dospěl k orientační představě výnosového vývoje porostu při takové přestavbě. Celková produkce stejnověkého porostu na 2. bonitním stupni (BS) bez přestavby s čistým smrkem v průměru vytěženém ve 100 letech poskytne produkci 757 m3/ha hroubí s k., porost při přestavbě zahájené ve věku 70 r. ve složení SM 7, bk 3 dá produkci 907 m3/ha (nebo 887 m3/ha při 3. BS buku). Porost s přestavbou zahájenou ve 25 letech věku vyprodukuje 772 (752 při 3. BS buku) m3/ha, tj. o 135 m3/ha (15 %) méně. To znamená, že objemová produkce při přestavbě zahájené od 25 r. věku porostu je přibližně shodná s produkcí porostu bez přestavby, ale méně produktivní než přestavba zahájená později, jak bývá dosud obvyklé.

Určitá výnosová ztráta, ostatně nikoliv velká, v době, kdy se celostátně netěží ani celý běžný přírůst a plochy lesů stále přibývá, by neměla být zásadní překážkou proti ranému zahájení přestavby, navíc měřena všemi potenciálními efekty získané různověkosti a smíšení.

Závěr

Soustavné ničení stávajících smrčin všemi možnými kalamitami je snad pro každého citlivějšího lesníka noční můrou. Netvrdím, že popsaný způsob jejich přestavby je jedinou cestou k nápravě. Ale snad by jím bylo lze kalamitní náchylnost smrčin podstatně zmírnit, a to již v jejich stávající generaci. Bylo by to s nadějí na její úplné dokončení a vytvoření přijatelné různověkosti ještě v současném produkčním cyklu. Je známo, že současné postupy přestavby to nedokáží, protože jsou většinou kalamitou přerušeny před dosažením cíle. Jsou proto důvody zahájit systematickou přestavbu mnohem dříve. Tím prvky přestavby zasáhnou do porostů ještě relativně odolných přinejmenším proti větru a plně se uplatní ještě v daném produkčním cyklu. Historické příklady existují, ale vím i o prvním takovém postupu u nás. Snad vůbec za nejdůležitější považuji v navrhovaném řešení to, že zásadně narušuje kdysi započatý koloběh „nekonečné“ stejnověkosti lesa v mezích systému věkových tříd a nastoluje princip různověkosti. Jeho menší výnosová efektivnost je dána záměnou dřevin a bude pravděpodobně eliminována vyšší provozní jistotou. Při vůli a odvaze lesních hospodářů provádět takovou přestavbu každoročně v nevelkém měřítku, mohly by se české smrkové lesy poměrně brzy změnit k nepoznání.

Milan Košulič st., únor 2008, aktualizováno v únoru 2009

Odkaz na fotogalerii

Pahýl smrku může poskytnout sazenicím ochranu proti zvěři, v případě jedle bělokoré bývá většinou nutné i oplocení.
Obr. 1: Pahýl smrku může poskytnout sazenicím ochranu proti zvěři, v případě jedle bělokoré bývá většinou nutné i oplocení.

 

Sazenice lípy odrostlá pod ochranou komoleného smrku.
Obr. 2: Sazenice lípy odrostlá pod ochranou komoleného smrku.

 

Na obvodu kotlíků založených ve smrkové tyčovině se vytváří vnitřní porostní plášť, zpevňující porost proti větru.
Obr. 3: Na obvodu kotlíků založených ve smrkové tyčovině se vytváří vnitřní porostní plášť, zpevňující porost proti větru.

 

Komentáře

Smrk jako pomocná dřevina

Vážený pane inženýre,

děkuji Vám na odkaz na Lesnickou práci z roku 2001/4 a za článek Smrk jako pomocná dřevina http://lesprace.silvarium.cz/content/view/1280/87/ . Samozřejmě velice děkuji i za tento článek a za článek Zalesňování holin jinak http://prirozenelesy.cz/node/28, v tomto odborném serveru, velice mne to inspirovalo. Pročtením těchto tří článků jsem získal, dá se říci, ucelený obraz, jak postupovat a co nejrychleji dostat jedle, buk a další cenné listnáče pod přípravné dřeviny. Plánujeme zalesnit dlouhodobě neobhospodařovanou zemědělskou půdu, v současné době pastvinu. Jedná se o pozemek velikosti přibližně 1,071225 ha, ve svahu se západním sklonem, projektovaná délka oplocenky 414 metrů. PLO 16, Českomoravská vrchovina, nadmořská výška 575-605 metrů nad mořem.

Dále do monokulturního smrkového lesa (stáří 45 let), poškozeného kůrovcem začlením ony Vámi zmiňované (v článku SMRK JAKO POMOCNÁ DŘEVINA) MZD podsadby, nejprve využitím smrkového náletu z blízkého okolí a poté vnesu i sem jedli a buk, i když o buku se v článku zmiňujete, že moc neprospíval v zástinu. Vzniknou zde i kotlíky pro dorost, protože kůrovec jaksi řádil a je potřeba kulatinu vyřezat, než na jaro brouk vylétne.

Poté, až přidané smrky povyrostou, začlením i sazenice stinného tisu, pěstovaného již několik let generativně. Negativním zjištěním u tisu bylo, že na tuto dřevinu nelze použít repelentní přípravek Aversol. Terminál 6 leté sazenice tisu byl po aplikaci Aversolu "dočista spálen" i když ostatní kleny, lípy, jedle a buky v okolí, aplikované ve stejné době stejným způsobem, zdárně odrůstají. Proto chci prosím doporučit chránit tis pouze mechanickými oplůtky či jedlovníky a případného použití chemie se u tisu vyvarovat. Nevím, jak jsou na tom jiné repelenty, ale na tis je již nebudu zkoušet. Snad někdo přidá svoji zkušenost.
Děkuji, Karel Kuběna

komentář

Dobrý den, pane inženýre.

Pravděpodobně nemáte silvarium příliš v oblibě. Tak snad se to uloží zde.

Je pravda, že žádné konstruktivní návrhy, co s uschlou Šumavou , se tam neobjevují a neobjeví. I při znalosti Vašich článků (považuji Vás za jednoho z mála ekologicky uvažujících lesníků) stále nevím, co byste s těma mrtvýma lesama dělal Vy. Jsou mrtvý, to mi nevymluví ani borůvčí ani přirozené zmlazení, které se tu a tam nachází. Ale tam, kde je jen dřevní hmota, není ani borůvčí. Nemá kde a kam růst. Vím, že nemáte rád holiny. Dokonce jsem se včera přesvědčila, že na holiny jsou experti Rakušáci, nikoli ing.Zlábek Stačí vylézt na Plechý - pak přes Trojmeznou na Třístoličník. To, že Schwarzenbergové vybudovali stejnověké stromové patro ...stalo se. Ale co teď s tím?
Včera jsem viděla holiny posléze zalesněné nejspíše přípravnými dřevinami a nejspíše ing. Žlábkem. Hned vedle v přímém kontrastu Krejčího mrtvý les. Obojí vypadalo hrozně. Vaše "kotlíky" jsou na Šumavě v tuhle chvíli uskutečnitelné jen na místech, které ještě nejsou úplně sežrané. A i tam půjdou těžko a určitě budou mít větší rozlohu než jen několik arů.
Můžu poslat fotky (Smrčina, Plechý, Trojmezí, Třístoličník, Prameny Vltavy ....zcela čerstvé, budete-li chtít).
Vím, že asi máte práce nad hlavu - spravujete Písecké Hory?????? Ale odskočit byste si aspoň s odpovědí mohl.

Zdravím: Jitka Marková ( a omlouvám se , pokud nepoužívám dobře lesnické termíny)
markova.cb@seznam.cz

Písecké Hory néééé

Už jsem se koukla, jsou i jiné než jen jihočeské Albrechtice. Ale ten server nefunguje, tak - jak bych čekala. Nevyrábí odpovědi na počkání.!!!!!
Vím, že sežranou Šumavou už nemá smysl se jakkoli zabývat. Snad ty kotlíky bude tvořit a zalesňovat někdo v té dosud ještě nesežrané Šumavě.

Promiňte nejsem z oboru, píšu koniny, omlouvám se. Ale pohled na sežranou Šumavu snad nemůže nikoho nechat v klidu.....A Vy určitě víte, jak na to.!

Odpovědět na komentář | Přírodě blízké lesnictví

Look into my web-site; make money from home jobs

Odpověď

Kladete několik otázek, promiňte, že na všechny asi neodpovím.
Na svém webu hlídám komentáře většinou každodenně, teď jsem měl pár dnů výpadek, pokusím se polepšit.
Když nemám o něčem dost informací a chci mít na věc názor, pak mám různé možnosti: věřit nebo nevěřit nebo hledat další objektivní informace a nejlépe se přesvědčit osobně, pokud to jde.
Do diskusí o Šumavě jsem se začal míchat, až jsem to tam osobně viděl. A protože nešlo jen o půldenní exkurzi někde po silnici a protože jsem si přitom ověřil, že lesnické problémy na Šumavě nejsou až tak odlišné od jiných českých hor, tak si myslím, že mohu zveřejnit některé názory.
1. Suchý les není mrtvý les. K tomu ale musíte pochopit, že les nejsou jenom stromy, a že se bavíme o území, kde se společnost rozhodla vzdát se zdroje suroviny a ponechat les přirozenému vývoji.
2. To zmlazení, které jsem tam v tzv. mrtvých lesech všude viděl, je podstatně lepším základem pro budoucí zdraví a stabilitu lesa než jakákoliv umělá obnova včetně podsaby. Důvodů je víc a není to na krátký komentář.
3. Relativní řídkost zmlazení v nejvyšších polohách je přirozený jev. Přirozené horské smrčiny jsou řídké, v podstatě složené ze solitérních stromů nebo "rodinných hloučků", většinou vzniklých na trouchnivějících padlých kmenech nebo kolem starých pahýlů nebo dokonce vegetativním způsobem (podobně jako hřížením).
4. Téměř všude v "mrtvých lesích" je vidět přeživší plodící smrky a také nejmladší semenáčky, prokazatelně vzniklé po uschnutí převážné části starých stromů. Kromě toho opadlé smrkové semeno v zimě na ledové krustě klouže ve větru stovky metrů daleko. Že tam není dostatek semen, aby vznikl nový les, není pravda.
5. V tzv. mrtvém lese a zejména v místech s ponechaným kalamitním dřívím bez odvětvení je po určitém čase (nikoliv ale za stovky let, jak se někdy tvrdí) mnohem více jeřábu a dalších dřevin, které jinak téměř úplně likviduje zvěř. Ta se mezi "chlupaté" vývraty a zlomy dostane jenom obtížně. Navíc tam mají spoustu příležitostí ptáci, kteří svým trusem roznášejí semena jeřábu. Takové množství jeřábu (ale v nižších polohách i jedle, buku, klenu, osiky) jako na Šumavě ve starých vývratištích s ponechaným dřevem jsem dosud viděl jen v dobře udržovaných oplocenkách. Tam, kde je starého ležícího dříví méně a kam se dostane víc zvěře, jsou často jediná místa se semenáčky právě plošky bezprostředně chráněné větvemi starého vývratu. A kvůli mikroklimatu také bezprostředně kolem starých pahýlů. (Občas se tvrdí, že to jsou většinou podsadby, ale to se podle mě hodně přehání. Podsadby jdou poznat.)
6. Kotlíky - ten článek o kotlících, ze kterého jste asi čerpala, se netýkal bezzásahových území ŠUNAP a bylo by to na delší povídání.
7. Ochrana proti kůrovcům mimo bezzásahové plochy je podle toho, co jsem viděl, nadstandardní.
8. Na výroky typu "sežraný les kůrovcem" už jsem alergický. Jestli něco žere naše lesy, tak je to především zvěř.
9. Všechno ostatní je politika, resp. pokrytectví.
Milan Košulič

Šumava

Děkuji moc za odpověď. Ráda bych s Váma polemizovala, ač nejsem lesník - ale tak jako já se starám o lidské tělo a duši, tak se pravděpodobně Vy staráte o své stromy...
Zítra posílám fotky ze Šumavy z minulých týdnů, ty nejstaší jsou z ledna.
Když jdete vrcholovou túru od Plechého, přes Trojmeznou, na Třístličník a posléze dolů do Nového údolí - je zřejmé že:
Uschnul les se smrky , které byly vysázeny Schwarzenbergy
( stejnověké stromové patro), stejně jako prales, kde Schwarzenbergové netěžili-Lze z toho usuzovat, že kůrovec nerozlišuje mezi "odolnými" resp. stejnověkými a "neodolnými" smrky. Sežere všechno. Do takových výšek cca 1300 metrů asi moc spárkaté nevyleze a už vůbec ne v zimě, nehledě na to, že skrze popadané mrtvoly stromů už nepřeskočí ani spárkatá. Jsou tak hustě popadané, že mezi nimi nemá šanci růst ani tráva. Na rakouské a bavorské straně, která "padla o několik let dříve" jsou buďto holiny nebo řídce stojící souše a tu a tam u pařezu uměle vysazený smrček. Trvám na tom, že život lesa se pozná podle přírodní energie, kterou je schopen živý les produkovat. Uschlý les neprodukuje žádnou. Není to o životě, ale o člověkem dopuštěné smrti. Tam, kde je dostatek světla a vláhy, bujně roste borůvčí a jeřáb, přirozené zmlazení (smrky - děti, které zůstaly po řádění kůrovce) - a jsou na tom podobně jako děti bez výchovné péče rodičů (tedy špatně...bez stínu, vystavené slunečnímu žáru, suchu a já nevím ještě čemu, stres z nich určitě odolné smrky neučiní)- na rakouské straně už jsou holiny(smrky tam popadaly pravděpodobně nejdříve), na bavorské straně jsou řídké souše (kůrovec tam pracoval o něco později) a na české straně jsou pralesovitě neprostupné souše, kde nepřežil snad již žádný smrk mající 15 cm v 1,3 m nad zemí - a pokud ano, tak zcela ojediněle. Reprodukci rozhodně nezajistí. Vše je dokonale sežráno kůrovcem, nikoli spárkatou. Tam opravdu není život, nejsou tam reprodukce schopné smrky a pokud náhodou je jich pár na hektar, za půl roku tam nebude ani těch pár. Protože kůrovec s požehnáním managementu Parku dokončí dokonale destrukci celého stromového patra. A bylinné patro zničí sluneční žár, sucho, větry stejně jako je tomu na rakouské či bavorské straně. O tom už se nemá cenu bavit. Ale co byste jako lesník a ekolog dělal se zbytky živé Šumavy, kteru ohrožuje kůrovec přinejmenším tolik jako spárkatá ? Nic? Nebo byste asanoval kůrovcová oka? Co byste dělal?

Šumava jak to vidím

Vaše pocity Vám nechci vyvracet. Já se taky netajím názorem, že k přijetí pozitivního postoje k ponechání části lesů přirozenému vývoji musí být člověk naladěn. Na rozdíl od Vás žiji a pracuji mnoho let v prostředí, kde se snažíme přirozené procesy uplatňovat v běžném hospodaření. Proto když vidím, jak to funguje v lese opravdu ponechaném osudu jako na Šumavě, je to pro mě obrovský zdroj poučení a motivace (rezervace jsou většinou příliš malé, příliš staré a není tam vidět ten přechod od hospodaření k nehospodaření nebo se tam naopak kůrovcové stromy těží). Tím nemyslím, že by se měly nechávat hospodářské lesy bez péče, to je snad jasné. Ale my dnes určité přirozené procesy potlačujeme, místo abychom jich využívali k našemu prospěchu. Často je to proto, že vůbec nevíme, jak to v přírodě funguje a co vůbec můžeme využít, aby to bylo účinné, tedy levné a výnosné.
Tu trasu, kterou popisujete, jsem prošel vloni a mám z ní také fotky.
Milan Košulič

Vážený pane Košulič, považuji

Vážený pane Košulič,
považuji Vás za vynikajícího lesníka a z pozice studenta si nemůžu dovolit oponovat Vám.Nicméně s Vaším názorem nemohu souhlasit.Velkoplošným rozpadem šumavských porostů došlo k obrovským hospodářským ztrátám,zcela se zněnily hydrické poměry na holinách a první zóna se stala "semeništěm" kůrovce pro hospodářské porosty v okolí NP nejen na české straně,což jistě víte.Sám jste uznal že se vlastně jedná o jakýsi pokus.Bohužel nevydařený....Nedojít k vyhlášení bezzásahových území a obnovovat šumavské porosty podrostně,mohli jsme se na Šumavě dočkat přírodě blízkých lesů.Jak vypadají šumavské porosty dnes jste viděl....

Josef Brož

odpověď

Viděl. Nebudou přírodě blízké, nýbrž přírodní. Hospodářské ztráty z důvodu ponechání dřeva k přirozenému rozpadu v národním parku? NP tu přece nejsou pro dřevo! A jestli jsem někde napsal, že jde o pokus, pak jsem se mýlil nebo přeřekl nebo to bylo v určitém kontextu, který si nepamatuji. Konkrétní studie hydrických poměrů z bezzásahových území neznám, můžete mi nějakou doporučit?
V lese, byť člověkem pozměněném, to jde i bez lesníků, a tomu Vy nevěříte, kdežto já ano, to je základní rozpor. Někdy se také říká, že les nás nepotřebuje, to my potřebujeme les.

Nicméně sousedním hospodářským lesům kůrovci z bezzásahových území problémy bezesporu působí.

Zdraví
Košulič

A ještě bych se Vás rád

A ještě bych se Vás rád zeptal jak by jste se k této problematice stavěl Vy , kdyby jste hospodařil v těsné blízkosti NP Šumava?

Josef Brož

V první řadě bych se měl asi

V první řadě bych se měl asi omluvit…že jde o pokus jste skutečně nenapsal(že jde o pokus tvrdím já). Pouze jsem si špatně vyložil, když jste napsal že NP je pro Vás „obrovský zdroj ponaučení a motivace“ , že je v NP vidět jak to funguje v lese ponechaném osudu , a že v malých rezervacích to není tak zřetelné.... Les ponechaný osudu mi jako pokus připadá. Stejně tak já jsem nenapsal , že se můj názor opírá o studii z bezzásahových území. Je to pouze můj názor a jen jsem chtěl podotknout , že se na holinách obecně , zásadně mění vodní režim , nehledě na možnost eroze. Ponechávání dřevní hmoty k rozpadu samozřejmě podporuji , jako ornitolog bych ho rád viděl i v hospodářských lesích(doupné stromy). Nicméně ponechání celých porostů mi připadá zbytečné. A hospodářské ztráty bohužel nejsou jen v NP. Např. v lesích kláštera Schlägl činila škoda v důsledku hospodaření správy NP Šumava přes 1 milion euro (J.Wohlmacher LP-10/08)

odpověď

Na holinách je narušený vodní režim, ale uschlý les, kde je veškeré dřevo ponechané na místě, není holina. Tam je velmi rychle zapojená přízemní vegetace, víc než pod zapojenou smrčinou, ale to jistě víte taky. Kromě toho trouchnivějící dřevo je významnější pro zadržování vody, než cokoliv jiného. Eroze by hrozila při vyklizování dřeva, při extrémní pastvě koz ap., taková situace v bezzásahových územích na Šumavě není. Argumentace zhoršeným vodním režimem a hrozbou eroze je podle mě chybná. Je nějaká studie, která by Váš názor v této věci opravňovala? Ani skalní odpůrci bezzásahovosti o tom moc nemluví.
Pokud jde o ty sousední vlastníky, mezi nimi a bezzásahovými zónami je pokud vím velká plocha, kde Správa NP normálně těží a asanuje a podle všeho vzorově.
Schägl: mám informace, že to s tou škodou možná tak jednoznačné není. Ale nevím toho tolik, abych mohl soudit.
Košulič

Odpovědět na komentář | Přírodě blízké lesnictví

When your

Here is my web-site: dog attack ( Sheltn - http://protective.anglefaded.g.r.o.u.n.d.e.r.e.r@vai.la%2FmKfD/ )

eroze

Už jsem dlouho na těchto stránkách nebyla, necítím se býti odborníkem, ale nemyslím si, že holina je nějak diametrálně odlišná od plantáží souší. I lesáci říkají, že rozpad - činí ze suchého lesa po 15 letech obvyklou holinu.
K erozi. Mohla by Vás zajímat studie lesáků z Nové Pece, kteří napájejí školku v Nové peci vodou ze Schwarzenberského kanálu, jenž jak víte, sbíra vodu z území kolem Plešného jezera. Jak jistě také víte, tady se nezasahovali a Vaši přátelé se tu za peníze Rakušáků věšeli na tehdy ještě chundelaté smrčky na Trojmezné. A co se neděje: tu náhle najednou stoupá koncentrace dusíkatých sloučenin v napájecím jezírku. Měřeno nezávislou rakouskou laboratoří!!!!!!!
Stoupá už teď. Jak tomu bude za rok a několik let, až eroze na území souší bude ještě výraznější?????
Kupodivu - je zaznamenávána i rostoucí eutrofizace vody Lipenského jezera!!!!! Tam se také vlévají toky s postižených oblastí. Chcete snad tvrdit, že erose v bezzásahových zónách neprobíhá?????Ale probíhá, pane inženýre.
A plantáže souší jsou jen přechodným stadiem k pasekám a holinám, které v nadmořské výšce nad 1000 metrů - samovolným vývojem se zalesní - ani možná ne - za několikset let. Všichni lesáci asi studovali na jiné fakultě než Vy, pane inženýre. Ale to, co říkají je velmi logické a podporují to měření, která jsou dosažitelná i pro Vás, pokud o ně budete mít zájem.
Ale chápu, že Hnutí Duha, stejně jako světoví environmentalisté takový zájem nemají, neboť pravda bolí, a to i finančně.
S pozdravem
MUDr.Jitka Marková

eutrofizace

Každý už ví, jak moc nemáte ráda duháče, nemusíte tím zaplevelovat i tento web, prosím.
Eutrofizace povrchových vod je problém všude. Samozřejmě že při odvozu dřeva se odváží i živiny, což má v bilanci živin v ekosystému význam a může to ovlivnit eutrofizaci odtékající vody. Na druhou stranu mrtvé trouchnivějící dřevo odtok zpomaluje. Jak se v uvedené studii vypořádali např. s porovnáním vlivu atmosférické depozice a ponechání mrtvých stromů na místě, na to jsem zvědav. Nestačí jenom změřit, že eutrofizace se zvyšuje. Jen tu studii nemohu nikde najít. Pošlete prosím odkaz.
Košulič

Odpovědět na komentář | Přírodě blízké lesnictví

Hey there just wanted to give you a quick heads up.

The text in your content seem to be running off the screen in Safari.
I'm not sure if this is a formatting issue or
something to do with browser compatibility but I figured I'd post to let you
know. The style and design look great though! Hope you
get the problem solved soon. Kudos

Feel free to surf to my web page prediksi togel sgp

Odpovědět na komentář | Přírodě blízké lesnictví

Hi, all the time i used to check weblog posts here in the early hours in the daylight, for
the reason that i enjoy to gain knowledge of more and more.

Also visit my page ... Escorts

eroze, eutrofizace

Odkaz není. Je to o osobním jednání s lidmi, kteří mají na starosti školku v Nové Peci. Ti Vám řeknou více. Podobné informace má i Ing. Vicena.
Je logické, že odplavování živin, dusíkatých látek, minerálů - je u jakkoli poškozeného lesa vyšší, než u lesa, který je schopen je zadržovat. Je jasné, že vyšší odtoky z těchto oblastí musejí vést nejen k vyššímu odplavování , alei i k četnějším povodním. Eurotofizace vod z vodních zdrojů sbírajícíh vodu ze suchých lesů Plešného jezera a suchých lesů či holin kolem Schwarzenebrského kanálu - je i logicky nezpochybnitelná.

A představte si, že v takto eutrofizovaných vodách se má dařit například perlorodce. Ačkoli je to parazit. nenalézá zde ani pstruha potočného , na němž parazituje. Vysvětlení mají rybáři. Určitě to najdete na netu. Ale tady jsou příčiny zase poněkud jiné.
Jitka Marková

eroze

"Je to o osobním jednání s lidmi". Tatové informace jsou k ničemu. Abychom se o tom mohli hodnověrně bavit, tak je třeba to publikovat. Že se změní odtokové i jiné poměry po uschnutí stromového patra smrčiny je jasné. Je ale i jasné, že různé eroze, hrozby povodní atd. jsou některými lidmi úmyslně zveličovány, a to ze 2. důvodů, jednak dnes to je jako (dost špatný) argument proti tzv. nezasahovačům, nebo jinde je to zas kvůli prosazování některých věcí, které se někomu hodí (příkladem třeba výsadba kleče v Jeseníkách).
Je taky jasné, že eutrofizace a nárůst dusíku v přírodě je projevem poslední doby. A to nejen na Šumavě ale v celé střední Evropě. Šumava je ještě relativně oligotrofní krajina. Je tedy potřeba mít v ruce důkaz, že nárůst dusíku na jisté loklaitě je způsoben uschnutím smrčin někde jinde. Doporovodný důkaz je třeba měření odtokových poměrů na nějakém potoku v závislosti na srážkách, které třeba dopadnou v oblasti toho suchého lesa. Dobrá by byla řada měření třeba od roku 1970 dodnes, kdy by bylo srovnání, jak to bylo předtím a potom.
Petr Filippov

eutrofizace

"Je to o osobním jednání s lidmi". Tatové informace jsou k ničemu.

V tomhle se neshodneme, Petře Filippove. Pro mě jsou osobní jednání s lidmi maximálně důležitá, navedou člověka na jádro pudla. V tý školce v Nové Peci provádí měření už mnoho let nezávislá rakouská firma. Lesáci odtamtud asi o tom nemohou mnoho mluvit. Asi ze stejných důvodů, kvůli kterým musejjí "mlčet" i lesáci z Národního parku Šumava. Já po tom pátrat nebudu, nejsem chemik. Eutrofizace Lipna je patrná už mnoho let. Možná 10 let????
To jen odhaduju podle koupání, řas a sinic.
Ale v posledních letech je stále vyšší a vyšší. O tom už jsou také nějaká měření. Možná by na to mohl odpovědět Výzkumný ústav vodohospodářský.

Ing. Košulič tu má dobré odkazy a zajímavé články, tak kvůli nim sem občas chodím. A je to dobrý web, vážím si i toho, že nejsou mazány "nactiutrhačské" příspěvky.

Ještě by bylo dobré zamyslet se, k čemu slouží pojem eutrofizace. Je to jen ekologický strašák či zaklínadlo? Nebo jde o něco, co lze antropogenně ovlivnit? Pokud ano, jak?

Jitka Marková

Eutrofizace

Poslednímu odstavci vůbec nerozumím. Pojem eutrofizace ničemu neslouží. Jde ovlivnit? No jasně, třeba když vyklopíte valník hnoje do rybníka, tak ho eutrofizujete.
Nejsem chemik, ale nárůst koncentarace oxidu dusíku souvisí s nárůstem automobilové dopravy, dále s hnojením polí atd.
Informace z osobního jednání jsou k ničemu. Je třeba je publikovat. Pokud to někdo nechce udělat, je to vždy pochybné a podezřelé. Nikdo mlčet nemusí.
Jen k těm diskusím na silvariu, nedávno jsem to tam trochu provětral, součástí toho byly různé skryté věci, kterými jsem si ty lidi trošku prověřil. Nechali se nachytat, víc než jsem doufal. Nyní už tam přispívat nemusím.

eroze

Ono dusíku je čím dál více a není to jen na Šumavě. Eroze v suchém lese, horské smrčině je podobná jako eroze na louce v téže oblasti. Paní doktorka navíc neuvádí, jestli je nějak dokázáno, zda třeba více dusíku v Lipně souvisí se suchým lesem někde ve vrcholových oblastech Šumavy. Největší eroze probíhá tam, kde je povrch půdy narušen, což se děje například cestami, taháním klád atd. Je to sice na dlouhé povídání, ale krize smrčin tady už pár desítek je, má více příčin. Na Šumavu dorazila později než do jiných pohoří. Lesnickými zásahy se dá jen zbrzdit, roztáhnout do desítek let, ale ve výsledku je to horší než ta kratší krize. V jiných pohořích, jako třeba Krkonoše, měli lesníci volnou ruku. Tak si to může každý porovnat. S jedním rozdílem, a to tím, že na Šumavě chybí extrémní smrčiny při hranici lesa, které ačkoliv dostávají nejvíce zabrat (i od imisí), tak jsou nejodolnější. Je dobré se zamyslet proč.
Jinak nějaké fotky, z nichž některé jste už asi viděli jsou zde: http://pedrof.rajce.idnes.cz/
Petr Filippov

S tím trouchnivějícím dřevem

S tím trouchnivějícím dřevem máte pravdu.Co se týče té studie…kdysi jsem jednu o porovnání zadržování srážek na několika plochách četl…nebyla však z NP a bohužel si nemohu vzpomenout kde jsem jí četl…ale pokusím se jí někde objevit…co se týče přirozeného zmlazení , tak nejsem žádný odborník abych mohl soudit , jestli se v NP vyvíjí zdárně či ne , to samé platí o tom jak se bude přirozené zmlazení vyvíjet v budoucnu…o tom si opravdu netroufám diskutovat , nicméně rád bych citoval dvě části z článku uveřejněného v LP- Ing. Milan Košulič st. LP 2/08 : 1…Zásadní, velký rozsah bezzásahových území (např. ve všech zónách národních parků), ať je to kdekoliv, je podle mě ve střední Evropě škodlivý. Důvod: takový vývoj lesa potenciálně obsahuje i takové přechodné vývojové fáze (stadia), které jsou vysoce labilní, a dosažení závěrečného stabilního typu lesa mohou výrazně oddálit s nepředvídatelnými riziky, pro „civilizovanou“ oblast takového výskytu z různých důvodů málo přijatelnými, resp. přirozená sukcese může být nejistá, někdy velmi dlouhá… 2…To znamená procesy, které mohou trvat spíše dlouho: např. podsouvání smrku pod přípravný les z břízy nebo borovice po kalamitním rozpadu předchozího lesa v boreální tajze, které se vysoké polohy Šumavy podobají, trvá spolu s dalším spontánním vývojem až 200 let (Míchal 1999). A takovou podobnost lze na Šumavě předpokládat, jelikož se tam vyskytuje mnoho druhů organizmů s afinitou k boreálnímu biomu. Proto se domnívám, že současná radost z dobrého zmlazování smrku pod suchým lesem bude dříve nebo později zkalena uvedeným vývojem. Nevidím proto ani žádný zvláštní důvod k velkému zdůrazňování předností obnovy pod suchými porosty, protože je to cesta k cílenému stavu různověkého stabilního horského lesa asi dlouhá.
V zájmu objektivity však nutno dodat, že z hlediska přirozeného vývoje je lhostejné, jak dlouho bude vznikat stabilní závěrečný les, protože pro přírodu nehraje čas žádnou roli. Z hlediska zájmů místních obyvatel a principu předběžné opatrnosti, pro riziko lokálních možných změn biomu, by to však nemělo trvat příliš dlouho; dokonce ani v ekosystému národního parku snad ne déle než 50–100 roků. I to je dost pro to, aby člověk v této věci měl uměle, aspoň částečně zasáhnout podpůrnými opatřeními a pečlivě zvažovat, kde vývoj ponechá na samotné přírodě. To „částečné zasahování“ znamená nejméně doplňování chybějících klimaxových listnáčů a jedle.
Když už byl zmíněn zájem místních obyvatel...tak ten považuji za nejdůležitější v celé problematice NP Šumava...to oni by měli rozhodovat o dění na Šumavě.

odpověď

Tam není nic, co by jednoznačně vyvracelo moje argumenty. Že se bezzásahové lesy budou vyvíjet jinak, než bychom si přáli, to je mi jasné. I to, že naprostou odolnost vůči všemu taky nezískají. Bude to jednou prales se všemi vlastnostmi, které člověku - hospodáři - vždycky na pralesu vadily. My chceme poučovat národy v "třetím" světě, aby neničily zbytky přírodních lesů, a sami nejsme ochotni u sebe doma akceptovat kousek takové přírody?
Pokud jde o místní obyvatelstvo, souhlasím, že jeho většinový souhlas by měl být získán. Ostatně myslím, že NP dnes více lidem práci dává než bere. Nemyslete si, že dřina v lese s pilou či motykou je něco, po čem šílí kdovíjak mnoho lidí. I na Šumavě. Ti odpůrci NP, kteří jsou nejvíc slyšet, určitě zvláštním zájmem o místní lidi netrpí.
M.Košulič

Vy by jste chtěl zdůrazňovat

Vy by jste chtěl zdůrazňovat nutnost ochrany přírody v zemích třetího světa zrovna na příkladu Šumavy?! Nechť stojí při deštných pralesích všichni Svatí...jestli se vlády rozvojových zemí nechají inspirovat , tak to budou pralesy potřebovat...

odpověď

Anonyme, tento web je moderovaný a platím si ho sám. Uveďte prosím věcné argumenty nebo Váš příspěvek smažu.
Milan Košulič

Creative Commons License
Přírodě blízké lesnictví, jejímž autorem je Milan Košulič, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česká republika.
Vytvořeno na základě tohoto díla: www.prirozenelesy.cz

Běží na Drupalu, open-source redakčním systému