Petr Hnitka: Reakce k článku M. Košuliče „Jak dospět k různověkosti v dnešních smrkových porostech“ ze dne 28.2.2009

Na rozdíl od článku téhož autora z dřívější doby, kde se zamýšlí nad variantou odkladu zalesňování a ponechávání nezalesněných ploch holin velikosti do cca 0,01 ha, který mne, přiznávám, trochu vyděsil (protože jsem hodně přesvědčen o zneužitelnosti ve stávajících podmínkách lesního provozu a myslím tak plně postačuje ustanovení § 2 odst. 4), 5) Vyhl. č. 139/2004 Sb.), s tímto článkem bezvýhradně souhlasím, se svým komentářem. Nedílnou součástí každého hospodářství, tedy i přírodě blízkého lesního hospodářství, jsou provozní podmínky. (Ne úplně od věci se dnešním Hospodářským souborům říkalo dříve Provozní soubory.)

Pokud mluvím o stabilitě lesa, je mým názorem, že je jejími hlavními pilíři zastoupení dřevin + prostorové uspořádání + genetika. A to vše ve vazbě k porostnímu detailu a provozním podmínkám, tedy i k ekonomice provozu. Z pohledu ekonomiky provozu lze ale těžko srovnávat celkovou produkci stejnověkého lesa ve 100 letech (757 m3/ha) s produkcí při přestavbě zahájené od 25 roku věku porostu (772 m3/ha), jak uvádí autor článku. Prostě proto, že ekonomika není jenom o produkci, ale o příjmech a nákladech. (Náklady na 1 m3 tyčoviny na "OM" jsou podstatně vyšší než 1 m3 kulatiny a další otázka vzniká, za jaké ceny lze realizovat dodávky 1 m3 tyčoviny a 1 m3 kulatiny?) Ale ekonomika je také o schopnostech či neschopnostech lesníka, o svědomí, o korupci, o… umět, moci a chtít. (Kromě toho jsem se nedávno dověděl, že dosavadní státní rozpočty ČR s příjmem ze státního lesa ani nepočítaly.)

Co je pro lesní hospodářství zásadní, je, jak autor uvádí, "menší výnosová efektivnost bude pravděpodobně eliminována vyšší provozní jistotou". Jedna ze zásad lesnictví je "těžební vyrovnanost" a dovolím si tvrdit, že tento princip není jen základním předpokladem rovnoměrného zastoupení věkových tříd, tedy i optimálního prostorového rozdělení lesa, ale zakládá i rovnoměrný trh se dřevem. Tedy, pokud napadne rozsáhlá kalamita, jejíž důsledkem je nadbytek dřeva s logickým poklesem jeho ceny (a to zde nemluvím o znehodnocení množství dřeva jeho poškozením), potom je třeba připsat k zisku hospodáře, který kalamitě odolal, i to, že za stejné množství dřeva získá o málo později vyšší příjem.

Domnívám se však, že je stabilita lesa tak zcela zásadním lesnickým principem, že nemá smyslu ji na těchto stránkách zpochybňovat jakýmikoliv argumenty, včetně ekonomických. Proto dále již jen k tomu jak? Jak si myslím, že by bylo možná lépe – zastoupení dřevin – různověkost – genetika – a s tím související provozní podmínky, v podmínkách imisních holin 5. až 8. LVS Jizerských hor (protože jiné hory neznám).

současný stav:

8. LVS – zbytky uschlých porostů s nepatrnými skupinami přežívajících stromů, převažující zajištěné kultury s vysokým podílem nezdaru z umělého zalesnění, samý smrk s trochou příměsi pichlavého, se sporadickým podílem jeřábu.

7. LVS – skupinky přežívajících SM porostů, převažující zajištěné smrkové kultury s podílem smrku pichlavého, příměs téměř žádná.

6. LVS – skupiny přežívajících SM porostů, přežívající jednotlivé buky, převažují zajištěné SM kultury se sporadickými pokusy dosadby BK, JŘ, KL s individuální ochranou (plastové kornouty).

5. LVS – poškozené SM porosty 2. až 4. věkové třídy, se zbytky mýtných porostů, přežívající vtroušený buk s výrazným přirozeným zmlazením, zajištěné SM kultury.

Předpoklad a doporučení za 20 let:

8. LVS – všude 10 až 40leté SM porosty s častými vrcholovými zlomy SM, s doporučením přeměn prolámaných skupin (cca. 0,01 až 0,03 ha) zejména po smrku pichlavém, na JŘ, BŘ, BK.

7. LVS – jako 8. LVS, s doporučením podstatně vyššího podílu BK.

6. LVS – jako 7. LVS, s doporučením ještě vyššího podílu BK s podsadbami JD.

5. LVS – stav částečného posunu do mýtného věku, s doporučením prolámané a poškozené části porostů upravit na cca 0,03 ač 0,05 ha holiny se zalesněním JD + BK s oplocením, násobné výchovné zásahy s podporou BK, KL, JŘ, BŘ. Obnovní těžba přípustná pouze bez vzniku holiny, nebo za účelem naléhavého prostorového uspořádání se vznikem holiny do 0,05 ha (BK + JD + oplocení).

Předpoklad a doporučení za 40 – 60… let:

Netuším jaký bude stav a nelze se bavit o jakémkoli doporučení. Lze jenom doufat, že se provozní podmínky k porostním podmínkám přiblíží již natolik, že budou tyto současné diskuze již překonány.

Výhled:

Dosažení obnovního cíle dle příslušných souborů lesních typů, s výběrným hospodářským způsobem.

Tolik zcela osobně a tedy subjektivně k zastoupení dřevin a různověkosti. Pokud ale nebudeme mluvit i o genetice, nemůžeme mít zato, že mluvíme vážně o stabilitě lesních porostů. Tedy se pokusím, s vědomím svých zoufalých neznalostí, tímto otevřít nové téma diskuze, jehož se myslím obává každý lesník, protože do ní je těžko vidět, zdá se jakoby utajena v šuplících výzkumných ústavů a vědců. Jenom díky tomu, že jsem měl před cca 17 lety příležitost se tomuto tématu trochu více věnovat, se mi zazdálo, aniž bych do těch šuplíků pořádně nahlédl, že něco z té genetiky je přece jenom v lese vidět, se svými třemi hlavními otázkami v závěru.

Před asi 17 lety, po cca 20leté totální odmlce, začaly v Jizerských horách plodit stromy. Všechny. Břízy, smrky, buky, kleny, kleč, dokonce i těch pár jedlí, jilmů a olší se zbláznilo. Po mnohaletých diskuzích o bříze karpatské, resp. pýřité, nebo co to prý vlastně je, jsem s pár studenty tehdy zorganizoval sběr březového semene. Byl ohromný problém ji vůbec najít, natož aby plodila. Nejdříve ji tedy najít a zjistit, co to vlastně je. Tušil jsem ta místa a tak jsem začal na Jizerce. Tam jsem tenkrát potkal starého hajného někde z Krušných hor, co tam v důchodu už bydlel. Řekl mi a přesně ukázal v mapě místo asi dvouhektarového porostu údajně břízy karpatské, kterou tam prý kdysi vysadili. Prolezl jsem ty dva hektary březového, tehdy cca 40letého porostu skoro strom od stromu, samé příznaky břízy bradavičnaté, po známkách čehokoliv jiného ani stopy. Až dole v údolí, cca 400 m od toho porostu jsem v louce našel skupinku několika mladých bříz kolem podmáčené plochy se studnou, co se jevily přesně tak, jak má vypadat bříza karpatská. Dost mne to překvapilo, až mi pár specialistů shodně potvrdilo, že bříza patří mezi tzv. "měkké druhy", což znamená značnou proměnlivost podle stanovištních podmínek. To jsem tak trochu věděl už ze školy, ale že až tak? A protože v té době šlo hlavně o to najít alespoň nějakou alternativu kleče a meliorační dřevinu pro zamokřené plochy 7. a 8. LVS (resp. 9. LVS), věděl jsem, že ta správná cesta vede na Velkou Jizerskou louku. Tenkrát se to povedlo, nasbírali jsme tam spoustu metráků semene břízy karpatské.

O tuto zkušenost bohatší jsem pak pátral po původním jizerskohorském smrku. Hodně mne tenkrát provokovalo to, že přes veškerou tragedii imisních holin i ve vrcholových partiích hor přes 1000 m n. m. zůstalo vždycky několik roztroušených přeživších smrků, co také začaly plodit. Projel jsem a prostudoval kde co, dokonce si vzpomínám i na diskuzi s jedním výzkumným pracovníkem, který upozornil na zelenoplodý smrk, jehož sazenice prý na jaře raší později a jak proto netrpí tolik pozdními mrazy, atd. Můj osobní závěr z toho nakonec byl, že původní SM porosty jsou s největší pravděpodobností na trvale zamokřených plochách (hlavně rašelině), kde lesníci nikdy moc netěžili, protože to jednak bylo vždycky nepřístupné a rovněž proto, že věděli, jak jsou tyto porosty nestabilní a jakýkoliv zásah do nich je nesmírně riskantní. Závěr byl – esovitě prohnuté větve, úzká koruna od paty stromu, malé červené šišky, staré porosty, které samotným přežitím imisní situace spolu s viditelností fenotypových znaků mluví o autochtonnosti = opět zejména Velká a Malá Jizerská louka. Při detailní pochůzce s panem Ing. Vladimírem Hynkem z Výzkumného ústavu mi tento závěr potvrdil. Tenkrát toho natrhali horolezci spoustu tun šišek a za původnost tohoto reprodukčního materiálu dle mé evidence dám ruku do ohně. Co mi však pan Hynek tenkrát úplně nezodpověděl, byla moje tehdejší otázka, která stále visí ve vzduchu, a tak ji znovu opakuji a ptám se:

Ve škole nás učili, jak má vypadat uznaný porost pro sběr reprodukčního materiálu. Prvotní vždy byla vysoko nasazená koruna výšky max. 1/3 výšky stromu, plnodřevný kmen (minimální sbíhavost). V Jizerských horách jsme ale našli s nejvyšší pravděpodobností původní smrk naopak s hodně sbíhavým kmenem a korunou od paty stromu. Není snad chyba v tom, že se přenos reprodukčního materiálu nezabývá ani tak původností smrku s ohledem na jeho stabilitu, jako spíš s ohledem na jeho maximální produkci?

ZÁVĚR:

A tak se tímto ptám:

1) Jak souvisí ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 149/2003 Sb. o obchodu s reprodukčním materiálem, při fenotypové klasifikaci "autochtonnost, objemová produkce, morfologické znaky a zdravotní stav "?

2) Pokud bychom třeba alespoň pro 6. až 8. LVS vypustili z ustanovení tohoto zákona text "objemová produkce", jak hodně by to přispělo ke stabilitě budoucích porostů, které jinak než umělou obnovou založit nelze?

3) Jak hodně by přispělo ke stabilitě budoucích porostů zpřísnění podmínek přenosu reprodukčního materiálu mezi PLO a vegetačními stupni pro SM v 5. až 7. LVS?

V Liberci dne 28.12.2009

Ing. Petr Hnitka