Cenná alternativa zalesňování kalamitních holin

V Německu po orkánu Lothar v r. 1999 začalo mnoho vlastníků lesů uvažovat o obnově kalamitních holin jinak. Jeden z návrhů spočívá v zakládání listnato­‑jehličnatého nebo listnatého smíšeného lesa s přimíšenými cennými listnáči. Jde o reakci na změněné rámcové podmínky přírodní, hospodářské a společenské.

Rámcové podmínky

Změnily se velmi podstatně. Změna klimatických podmínek přinesla častější a silnější větry. Změnilo se růstové prostředí i struktura lesů a důsledkem jsou labilnější porosty. Tyto dvě změny jsou nejdůležitější, a jsou také nejlépe statisticky doloženy.

V evropských lesích se přírůst za posledních 50 let zřetelně zvýšil. Tím vzrostla i jejich zásoba. Z původních okolo 100 m3/ha na téměř 150 m3/ha. Současně vzrostla plocha starších porostů. Např. ve veřejném lese Baden­‑Württemberg vzrostla zásoba za 20 let o cca 23 % a lesní plocha porostů ve stáří o něco větším než 80 roků o 19 %. Zvýšení průměrného věku vede nejen ke zvýšení zásoby, ale i k větším výškám stromů. Mezi výškou stromu a ohrožeností vichřicí existuje úzká spojitost. Vyšší zásoba spolu s větší výškou stromů, tudíž změny ve struktuře lesa, mohou zhoršovat důsledky velkých větrů. Je to ovšem i důsledek většího zastoupení jehličnanů proti minulosti: jehličnaté stromy mají v zimě větší náporovou plochu, většinou při vyšším věku i větší výšku stromů a mělčí kořenový systém. Trvající převaha jehličnanů při zalesňování, zvyšující se hektarová zásoba, tudíž hustší porosty a vyšší porostní věk vede k poklesu podílu slunných (poloslunných) a krátkověkých ušlechtilých dřevin. Chceme­‑li jej opět zvýšit, musí být vyvinuty nové metody práce s lesem. Jedinečnou, ačkoliv nechtěnou příležitostí k tomu jsou kalamitní holiny.

Také hospodářské rámcové podmínky se změnily. Vzrůstající personální náklady a stagnující ceny dříví nutí lesní hospodářství k racionálnějšímu hospodaření, aby nedocházelo ke snižování zisků. To se týká i zalesňování kalamitních holin. Dnes již nestačí zalesňovat levněji, resp. více využívat přirozenou obnovu, a nabízet běžné sortimenty dříví. Stejně důležitý je vývoj celkové, k dlouhodobému cíli orientované koncepce lesní výroby, která by s menšími náklady poskytovala produkci co největšího množství hodnotného dřeva. Ekonomickou úvahu doplňuje i to, že proti nákladům na pěstební péči jsou náklady na zalesňování mnohem vyšší. To znamená, že při přesunu nákladů ze zalesňování do pěstební péče vznikají další úspory. Také se změnily cenové relace mezi různými dřevinami. Průměrné ceny sortimentů smrku, jedle, modřínu a borovice se v posledních letech změnily jen málo. Ceny listnatého dříví však vzrostly. Zejména ceny listnáčů mimo dub a buk jsou vysoké, přestože zpravidla dochází k individuálnímu stanovení cen kmenového dříví ušlechtilých listnáčů při víceméně ojedinělých a malých dílčích dodávkách.

V posledních letech se změnily i společenské rámcové podmínky. Požadavek biodiverzity je výrazem touhy po přírodě blízkých, stabilních, bohatých smíšených lesích. Oceňuje se, že nabízejí mnoha živočichům životní prostor a vývojové možnosti. Pohled na ně a pohyb v nich také návštěvníka více těší. Dnešní rozšířená maloplošná neholosečná těžba dlouhodobě favorizuje spíše stinné dřeviny. Velké otevřené plochy po vichřicích naopak nabízejí možnosti existence slunným (poloslunným) dřevinám a využití tohoto velkého životního prostoru pro zvýšení pěstební pestrosti právě i světlými listnatými lesy.

Nové cesty zalesňování kalamitních holin

Je nesporně smysluplné znovu promyslet alternativy obhospodařování lesa v reakci na změněné podmínky. Přitom si zasluhují zvláštní pozornost dřeviny, které mohou poskytnout hodnotné dřevo v krátké době s poměrně malou konečnou stromovou výškou a nižší hektarovou zásobou. Zdá se, že na vhodných stanovištích může být takovou vhodnou atraktivní alternativou zalesnění kalamitních holin listnatými smíšenými porosty s příměsí ušlechtilých listnáčů. Právě ty mohou dobře vyhovovat změnám ekologických a společenských poměrů. A samozřejmě i výnosovosti LH.

K ušlechtilým listnáčům počítáme: klen (Acer pseudoplatanus L.), jasan (Fraxinus), olše (Alnus), třešeň ptačí (Prunus avium L.), lípy (Tilia sp.), jilmy (Ulmus sp.), břek (Sorbus torminalis Crantz.), oskeruši (Sorbus domestica L.), muk (Sorbus aria Crantz), ořešák černý (Juglans nigra L.). Následující úvahy se týkají tří zvláště rozšířených druhů: třešně ptačí, jasanu a klenu.

Zvyšování výnosů

Vedle ekologických užitků druhově bohatých smíšených lesů ve vhodných stanovištních podmínkách je hospodářsky zvláště zajímavá produkce vysoce hodnotných sortimentů dřeva právě ušlechtilých listnáčů. Významná je skoro u všech dřevin tloušťka. Pro vývoj tloušťky je rozhodující velikost koruny. V mnoha šetřeních byla prokázána u dubu, jasanu, ptáčnice a jiných listnáčů úzká, většinou lineární spojitost mezi velikostí koruny a výčetní tloušťkou stromu (SPIECKER 1991). Např. u jasanu byla zjištěna při šířce koruny 6 m ve věku 70 let výčetní tloušťka 35 cm. Ve stejném věku a při šířce koruny 12 m byla výčetní tloušťka 60 cm. Pro podporu velikosti koruny má rozhodujícím význam disponibilní prostor. Stromy s velkými korunami si déle zachovávají poměrně větší tloušťkový přírůst než konkurencí ovlivněné stromy s menšími korunami. U slunných dřevin s dříve kulminujícím výškovým přírůstem je toto chování zvláště silně rozšířeno.

Výzkumy na jednotlivých stromech ptáčnice ukázaly, že ve věku okolo 80 roků je roční průměrný tloušťkový přírůst 0,8 cm (SPIECKER M. 1994). Soustavným uvolňováním bývá ještě větší. Na druhé straně však brzy uvolněné stromy zvětšují koruny málo. Čistota kmenů bez větví je také důležitým kriteriem jakosti. Mezi stupňováním tloušťkového přírůstu a podporou čistoty kmenů vzniká tudíž konflikt. Ten lze řešit rozdělením péče o dřevinu do dvou fází: v první – čistota kmene, ve druhé – vzrůst tloušťkového přírůstu (ALTHERR 1981, SPIECKER 1994). Kdy má optimálně dojít k přechodu od čištění ke stupňování tloušťkového přírůstu, to závisí na mnoha okolnostech: jakosti stanoviště, ha­‑počtu C­‑stromů aj. Optimální šířka korunové základny se předpokládá ve výši 25 až 50 % konečné šířky základny (SPIECKER, WILHELM et. al 1999).

Čistota kmene bez větví (suků) se dosahuje dvojím způsobem: jednak vyvětvováním, jednak bočním tlakem jiné nebo téže dřevin. Např. u ptáčnice je to vyvětvování, u jasanu konkurenční tlak, třeba olší. Při úmyslu uměle odstraňovat odumřelé větve se může zalesňovat menším počtem sazenic. Odstraňování suchých větví konkurenčním tlakem trvá obvykle déle. Proto je často nutné a spolehlivější odstraňovat suché větve vyvětvováním. S vyvětvováním za zelena je nutné začít brzy, aby byly rány po odřezání větví co nejmenší.

Snižování nákladů

Řekněme, že např. v jasanovém porostu chceme dosáhnout výčetní tloušťky 60 cm ve věku 70 let při stupni zakmenění 0,7. Pak může být v době mýtní sklizně přibližně jen 60 ks/ha C­‑stromů. Optimální ha­‑počet C­‑stromů jednotlivých ušlechtilých dřevin není však dosud dostatečně probádán. Obvykle to bude méně než 100 ks/ha. V tom se musí zatím experimentovat. Zalesňování a pěstební péče se v každém případě koncentruje na málo stromů. Proto lze ha­‑náklady podstatně redukovat.

O výplňovém porostu

Využívání výplňových dřevin k ušlechtilým listnáčům má své ekologicko­‑genetické a pěstební důvody. Vyplývá to zejména z jejich obnovy v přírodních lesích. Většina ušlechtilých listnáčů jsou dřeviny intermediárního typu (středních vlastností). V přírodě se na holých plochách obnovují autogenní sekundární sukcesí. Ta probíhá ve známém sledu vegetačních struktur: nedřevinné stadium (byliny, trávy), přípravný les z pionýrských dřevin, přechodný les a několik dalších stadií (fází): dorůstání – zralosti – dožívání – rozpadu. Přípravný les ve fázi stárnutí (trvá asi 50 – 80 let) je postupně podrůstán dřevinami středního typu, z nichž mnohé jsou ušlechtilé listnáče: lípou, jasanem, jilmem a javory, dubem, ale i smrkem. Tento typ sukcese probíhá na většině stanovišť doubrav. Proto je žádoucí, aby byla napodobována i na kalamitních holinách při obnově ušlechtilých listnáčů. Důvodem je totiž to, že se přitom zachovává jejich přirozená genetická struktura, s ní související široká genetická variabilita a adaptační potenciál. Tím se podporuje trvalost biologických vlastností těchto dřevin a dobrá použitelnost k danému účelu i v budoucnosti.

Výplňové dřeviny, zpravidla pionýři, však mají ještě jeden pěstebně­‑hospodářský důvod: dlouhodobě setrvávající řídký zápoj cenných stromů po zalesňování malými počty sazenic ušlechtilých listnáčů nevyhovuje. Jejich větve zejména v bazální části kmene dlouho rostou, tloustnou, později se čistí a po vyvětvování zanechávají velké jizvy. Není­‑li strom vyvětvován uměle, zarůstají pahýly suchých větví do kmenového válce a zanechávají černé vypadavé suky. Proto je vhodný počáteční růst cenných stromů s výplňovou dřevinou, odpovídajícím pionýrem, břízou, jeřábem, ptáčnicí, olší a jinými. Část olše, resp. ptáčnice může být později samostatnou cennou dřevinou. Je samozřejmě nejlépe, vznikne­‑li taková výplň přirozenou obnovou. Pozná­‑li se brzy, že k tomu nemůže v dostatečné míře dojít, je nutné umělé doplnění kultury ušlechtilých listnáčů pionýry. Pokud se hned od počátku ví, že ke zmlazení výplně nemůže dojít, smíšená kultura cílových listnáčů se založí hned při prvním zalesnění s odpovídajícím pionýrem. Nebo se nejdříve založí přípravný porost a pak za několik let se teprve kultivují ušlechtilé listnáče.

Příklady zakládání kultur ušlechtilých listnáčů

Možností je více. Vynalézavosti, ale zdůvodněné biologicky i hospodářsky, se nekladou meze. Když se směs obou druhů dřevin zakládá hned prvním zalesněním, je nejjednodušší a efektivní zalesňovat v řadách. Nejvhodnější je orientovat řady ve směru V – Z kvůli delšímu stínění cílových dřevin o něco rychleji rostoucími pionýry. Tři příklady jsou uvedené na schématických náčrtech. Spotřeba sazenic jednotlivých dřevin je uvedena v tabulce.

Pionýrské dřeviny se mohou vysazovat ve více alternativách. V příkladu jsou uvedené dvě, jedna v hustším, druhá v řidších rozestupech v řadách.

Když se nejdříve zakládá přípravný porost, řady pro ušlechtilý listnáč se buď vynechají nebo vysázejí dřevinou na vánoční stromky. Ty se pak vytěží do cca 10 let a nahradí ušlechtilým listnáčem.

(Zpracováno s využitím přednášky prof. Dr. Heinricha Spieckera z univerzity ve Freiburgu, přednesené v září r. 2000 ve Freiburgu na kolokviu o zalesňování kalamitních holin)

Milan Košulič st., červenec 2008